Gravitační zpoždění, známé též jako Shapirův efekt, je jedním z testovatelných důsledků Einsteinovy obecné teorie relativity: Elektromagnetické záření prochází kolem hmotných objektů déle, než kdyby směřovalo po trajektorii vedoucí mimo masivní tělesa. Zmíněný jev souvisí s pohybem v potenciálové jámě silného gravitačního pole a v roce 1964 jej předpověděl Irwin Shapiro.
TIP: Tepelná setrvačnost planet: Jak funguje Jarkovského efekt?
Americký vědec navrhl jednoduchý test: Radarové odrazy od Venuše či Merkuru by se měly zpomalit, budou-li na cestě tam i zpět procházet kolem Slunce, tedy nejhmotnějšího objektu našeho solárního systému. Předpovězené zpoždění mělo činit asi 200 mikrosekund, což bylo v možnostech technologií 60. let. Prognózu potvrdily již první zkoušky provedené v letech 1966 a 1967 pomocí radarové antény observatoře Haystack. Shapirův jev se přitom musí brát v úvahu při propočtu telemetrie pro vzdálené sondy, a hrál tudíž roli také u obou Pioneerů či Voyagerů a rovněž u automatu New Horizons.
