Italští gangsteři hráli důležitou roli ve službách americké armády (2)

V únoru 1942 vzplál v newyorském přístavu zaoceánský parník Normandie (zabavený pro potřeby armády a přejmenovaný na USS Lafayette). Přestože následné vyšetřování dospělo k závěru, že šlo o nehodu, existovalo poměrně vážné podezření, že mohlo jít o sabotáž.

Úvodní část: Italští gangsteři hráli důležitou roli ve službách americké armády (1)

Americké úřady proto uzavřely dohodu s někdejším bossem newyorské mafie Charlesem „Lucky“ Lucianem, jehož podřízení společně s vlivnými odbory doky kontrolovali. Dodnes sice není jisté, do jaké míry Lucianova činnost zabránila sabotážím, nicméně stávky opravdu ustaly jako mávnutím kouzelného proutku a nakládka i vykládka běžely bez potíží.

Mafián zpravodajcem

Kontroverzní spolupráce se osvědčila natolik, že se ji americká vláda rozhodla rozšířit. Příležitost přišla v roce 1943, kdy se Spojenci chystali na operaci Husky neboli invazi na Sicílii. Generálové už disponovali zkušenostmi z vylodění v Africe, vůbec poprvé se však schylovalo k obojživelnému úderu na mateřské území některého ze států Osy. Generálu Dwightu Eisenhowerovi, který celé operaci velel, přitom nedávalo spát hned několik otázek. Jak urputně se budou německo-italské divize bránit? Jak zareaguje civilní obyvatelstvo? V jakém stavu se nacházejí přístavy a silnice?

Po spolupráci amerických úřadů s mafiány ve Spojených státech přišlo na řadu také jejich využití s invazí do Itálie. Agenti FBI přitom věděli, že Luckyho podřízení udržují čilé styky se svými soukmenovci na ostrově. Přišli proto s nápadem využít je jako zdroj informací o nepřátelské obraně, stejně jako pátou kolonu rozvracející morálku italských vojenských posádek. Úkolem dosáhnout další dohody s Lucianem byl pověřen zkušený námořní zpravodajec komandér Charles Haffenden, který začal shromažďovat dostupné reálie a zároveň jednat s uvězněným bossem. 

Kápo, kterému Američané za prohloubení spolupráce nabídli další možnosti řízení gangsterů přímo z basy, souhlasil. Haffenden ho nechal přestěhovat do mírnější a pohodlnější věznice, v cele se objevil rozhlasový přijímač, telefon nebo mapa Evropy i Sicílie se značkami různých významů. Navlas stejnou výbavu měl v kanceláři též samotný zpravodajec, který tak mohl na novinky obratem reagovat.

Pohlednice, mapy i výpovědi 

Luckyho kontakty s palermskými mafiány zajišťovali vlivní kmotři Vincent Mangano, Calogero Vizzini a Vito Genovese. Se svými spojkami se setkávali v italských restauracích v Manhattanu a Brooklynu. Luciana i Haffendena navštěvovaly desítky podivných lidí, o jejichž totožnosti se nevedla evidence, a na jména se nikdo neptal. 

Mangano a Genovese tak záhy vybudovali „kurýrní službu“ dodávající pozoruhodně přesné zprávy. Podařilo se jim aktivizovat italsko-sicilskou komunitu přímo v USA, kterou vyzývali ke sdílení jakýchkoli cenných údajů se zpravodajskou centrálou v newyorské Church Street. Krajánci uposlechli a nosili agentům vše možné i nemožné – od pohlednic a fotografií přes mapy po turistické průvodce. Vypovídali o poměrech na ostrově, členitosti pobřeží, stavu mostů nebo hloubce pobřežních vod. Hromadily se neocenitelné údaje o rozmístění kasáren a odolnosti opevnění.

Na samotné Sicílii pak mafie pod Lucianovou zaoceánskou taktovkou šířila letáky informující o cílech Spojenců a slibující mír, slušné zacházení i celkově lepší život po svržení Mussoliniho. Tyto kroky měly zabránit odporu civilního obyvatelstva po anglo-americkém vylodění. Dále američtí zpravodajci vyhledávali a najímali osoby se sicilským dialektem, které měly po vylodění sloužit coby prostředníci a tlumočníci. Armáda před operací Husky přijímala prakticky kohokoliv, kdo uměl italsky a znal ostrovní terén, takže v invazních jednotkách nakonec sloužilo 15 % mužů italského původu. 

Apel na obránce

Spolu s mafiány pomáhali na Sicílii rozpoutat kampaň, jež vyzývala obránce k dezerci či kapitulaci. V několika případech americko-italští vojáci pomocí megafonů skutečně přemluvili obránce, aby opustili své pozice a přidali se ke Spojencům. Místní mafiáni současně přesvědčovali Italy, ať zanechají válčení, pokud ještě někdy chtějí spatřit své rodiny a napít se vína. Dezertérům dokonce rozdávali civilní šaty, aby je Mussoliniho podřízení nevypátrali.

Obrana Sicílie se ukázala být tužší, než Američané předpokládali, i tak ale spojenecké divize poměrně brzy získaly převahu. Mafiáni k tomu přispěli přinejmenším na dvou místech – v tradičním centru organizovaného zločinu Villalbě nebo v městečku Mussomeli, o němž fašisté tvrdili, že ho budou hájit do posledního muže. Avšak když tam 20. července 1943 vstoupily čelní oddíly americké 4. divize, mafiánští pomocníci přiměli obránce k rychlé kapitulaci výmluvnými argumenty: „Nechceme válku, složte zbraně. Nevypálíte ani ránu! Jinak z vás, vašich žen a dětí nezůstane vůbec nic…“

Klany znovu u moci

Jakmile generálporučík George Patton obsadil 22. července Palermo a záhy padla celá Sicílie, přistoupili mafiáni k vyřizování vlastních účtů s nenáviděnými fašisty. Zatímco civilisté bujaře oslavovali, několika „diskrétních“ výstřelů v postranních uličkách si nikdo nevšiml. 

Zároveň mafie Spojencům ukázala, že rozhodně nepracuje zdarma – zásobovací důstojníci se nestačili divit, kolik benzinu, cukru nebo konzerv zmizelo z armádních skladů. Někteří ziskuchtiví vojáci US Army pomáhali mafii ovládnout černý trh a umožnili gangsterům nabytou ekonomickou moc rychle přeměnit v politickou. 

TIP: Sicilské Palermo: Kmotrovo město na ohnivém ostrově

Okupační úřady se navíc ve snaze stabilizovat situaci nerozpakovaly dosazovat mafiány do úřadů a pověřily řadu z nich starostovskými funkcemi. Kupříkladu ve Villalbě se chopil moci již zmíněný kápo Vizzini, který v okolí získal takřka neomezený vliv – přestože šlo o negramotného podsaditého staříka, z něhož si spojenečtí vojáci tropili legraci. 

Už roku 1945 se ukázalo, že válka vlastně pomohla k obnovení moci mafie nad Sicílií. Mnozí členové klanů zapojení do invaze už na ostrově zůstali, aby obnovili bývalé pořádky. Zanedlouho se za nimi z USA přestěhovali i bossové s celými rodinami. A protože v poválečném chaosu představovala mafie na poničeném ostrově jedinou fungující organizaci, nedalo jí příliš práce opět získat ztracené pozice.