Neptun se nachází 4,5 miliardy kilometrů od Slunce a v jeho atmosféře panuje teplota −218 °C. Rozhodně se však nejedná o neměnnou „zmrzlou“ planetu, neboť i v tak velké vzdálenosti má sluneční energie svůj vliv. Kromě toho disponuje planeta rovněž vlastními zdroji a vyzařuje přibližně 2,6× více energie, než dostává od naší hvězdy. V její atmosféře navíc můžeme pozorovat velmi bouřlivé počasí. Když v roce 1989 prolétala kolem Neptunu kosmická sonda Voyager 2, změřila tamní maximální rychlost větrů na 2 400 km/h (což představuje více než dvojnásobek rychlosti zvuku). V té době přitom panovalo na jižní polokouli léto. Vznikající víry dělají z Neptunu bouřlivou planetu a v porovnání s tamním prouděním jsou pozemské hurikány jen slabým vánkem.
TIP: Neptun: Modrý obr s neuvěřitelně rychlými větry
Sonda vyslala na Zemi také snímky zachycující Velkou temnou skvrnu – anticyklonu o rozměrech 13 000 × 6 000 km, za jejímž vznikem stojí právě vysoká rychlost proudění. Podobala se Velké rudé skvrně na Jupiteru. Tuto nejsilnější bouři na jižní polokouli poslední planety solárního systému pak doprovázela Malá temná skvrna, nacházející se ještě jižněji. Když se o pět let později zaměřil na Neptun Hubbleův vesmírný dalekohled, tmavá skvrna již neexistovala. Místo ní se objevila obdobná skvrna na polokouli severní a jižní hemisféru naopak opanovala světlá skvrna o průměru 4 000 km.
Nejnovější snímky Hubbleova teleskopu ukazují, že bouře zaniká. Ještě v září 2015 měřila v průměru okolo 5 tisíc kilometrů, o dva roky později to bylo již „jen“ 3 700 kilometrů.
Podle vědců je zvláštní i její chování – dřívější teorie předpovídaly, že pokud se bouře dostane k rovníku, s velkou pravděpodobností se rozpadne. Bouře ale spíše než k rovníku putuje k jižnímu pólu planety a postupně zaniká.
