Hitlerovy mosty ztracené v polích: Pozůstatky dálnice Breslau–Wien (2)
Nacistické Německo se ve 30. letech minulého století intenzivně věnovalo výstavbě silniční sítě. Tato činnost se nevyhnula ani obsazeným a okupovaným územím, ke kterým patřil i Protektorát Čechy a Morava.
Jako dlouhá jizva na tváři Moravy se od severu k jihu táhne fragment tělesa nedokončené exteritoriální dálnice Vratislav–Vídeň, ambiciózního projektu známějšího jako „Hitlerova dálnice“.
U Jevíčka se nachází, skrytý v bujné vegetaci, první dokončený most. Těleso dálnice pokračuje výrazným náspem až k silnici spojující Jevíčko s obcí Smolná, kde stojí další zajímavá stavba. Je jí pískovcem obložený velký parabolický most se zachovalou kanalizací a náznakem mimoúrovňového křížení, o něco dále pak stojí v podobném duchu vybudovaný most přes Malonínský potok. Na úseku k Velkým Opatovicím je možné narazit ve středové části tělesa dálnice na větší množství dobře zachovalých betonových odvodňovacích kanálů, a to v pravidelných vzdálenostech asi 45 m. Dálnice je tam ve vysokém stupni dokončení. Nad tělesem, které je zaříznuto do terénu, se klene most se třemi pilíři, dodnes používaný pro silniční dopravu, spojující Jevíčko s Velkými Opatovicemi.
Dodnes fungující prvky
Na navazujícím náspu může návštěvník opět pozorovat síť odvodňovacích kanálů, aby posléze dorazil k zachovalému mostu s pískovcovým obložením, který překlenoval přeložku železniční tratě Chornice–Skalice nad Svitavou a silnici. Trasa pokračuje směrem k Borotínu a dále k Vanovicím. Po cestě je k vidění několik více či méně dokončených mostních konstrukcí, pod náspem jsou vybudovány dodnes fungující propustky.
Pro dodržení požadovaného maximálního sklonu byla dálnice střídavě zahlubována do terénu, nebo se zemina vršila do patřičné výšky. S tím se lze setkat i na dalším místě, které jistě stojí za pozornost. Poblíž Bačova v údolí potoka Semič dělníci navršili násyp úctyhodných rozměrů se dvěma parabolickými mosty. Má výšku 28 m a je druhým nejvyšším v republice.
Vyhnout se Krkaté bábě
V jeho bezprostřední blízkosti si můžeme povšimnout pozůstatků betonové nádrže na užitkovou vodu a betonových patek pro uchycení strojního zařízení. V místech, kde směrem k Chrudichromům násep končí, je patrné velké rozšíření dálničního tělesa. V tomto prostoru projektanti plánovali velké odpočívadlo s čerpací stanicí, autoopravnou, restaurací a ubytovacími službami. O něco jižněji u obce Svitávka je téměř dvoukilometrová část dálnice využita pro v 70. letech vybudovanou silnici do Boskovic.
Dále těleso pokračuje kolem Voděrad k Lysicím a Černé Hoře, kde lze opět narazit na několik mostů. Západně od Černé Hory směrem na Žernovník stáli němečtí projektanti před náročným úkolem. V cestě jim stál terénně členitý výběžek Hornosvratecké vrchoviny, jehož překonání si vyžádalo rozsáhlé zemní práce. V lese poblíž Žernovníku se nachází propustek, který je zajímavý tím, že je na jeho průčelí jasně viditelné datum vybudování, letopočet 1941.
Také o pár kilometrů dál se stavbaři museli vypořádat s tvrdými oříšky v podobě hlubokých údolí dvou od sebe nedaleko tekoucích potoků, Dvorského a Lubě. U druhého zmíněného se nachází zajímavý skalní útvar zvaný Krkatá bába. Ten natolik zaujal Hanse Lorenze, že se rozhodl původně plánovaný projekt, počítající s jedním obloukovým železobetonovým mostem, přepracovat a rozdělit na dvě samostatná dálniční tělesa, zahrnující čtyři mosty ve vzdálenosti 140 m. Tyto úpravy navzdory finanční i stavební náročnosti zamezily likvidaci jedinečné slepencové skály. Do dnešních dnů se ale v těchto místech zachovaly pouze terénní nerovnosti po sondážních a výkopových pracích. Na severním předmostí můžeme narazit na betonové patky pro uchycení stavebních strojů a základy pro kabelový jeřáb.
Brněnský úsek
Po překonání obou údolí těleso pokračuje zářezem západní poloviny dálnice, o něco jižněji je místo, kde se měly obě větve spojovat. Trasa pak směřuje kolem Skaličky k Malhostovicím a Kuřimi. Dále na jih se vine dobře patrné těleso dálnice s výrazným parabolickým mostem přes řeku Kuřimku nedaleko Moravských Knínic a několika mostními konstrukcemi mezi Jinačovice a Rozdrojovice. Za zmínku stojí parabolický most blíže k Jinačovicím, jehož východní ústí bylo poničeno pravděpodobně během bojů v roce 1945.
Dále se trasa mírně stáčí kolem Kníniček k údolí Svratky, které měl překlenout viadukt podepíraný třemi železobetonovými pilíři. Vybudovat se ale podařilo pouze jeden a kromě něj ještě opěru v jižní části údolí. Násep pokračuje k Bystrci, kde navazuje na používanou městskou komunikaci, zvanou Stará dálnice. Na konci Bystrce můžete narazit na zajímavý dvoupatrový dálniční most přes potok Vrbovec a polní cestu.
Nejasná budoucnost
Trasa dále směřuje k jihu, míjí Popůvky a Troubsko. Za pozornost jistě stojí nedokončený, kameny obložený dálniční most přes polní cestu u Ostopovic a na něj navazující mohutný násep. Těleso míjí Nebovidy a do cesty se mu staví hluboké údolí říčky Bobravy. Plánovaný viadukt v místech dnešního lomu nebyl dokončen, na jižním svahu ale můžete ve svahu mezi stromy spatřit betonovou konstrukci pro uchycení lana kabelového jeřábu. Trasa dálnice míjí Želešice a Hajany se dvěma dostavěnými mosty a pokračuje k Rajhradu a Syrovicím, kde je využita v rámci rychlostní komunikace R52, a to včetně několika původních mostů. U Bratčic těleso opouští stávající silnici a po půl kilometru se ztrácí na hranicích protektorátu.
Výstavba dálnice byla v důsledku nedostatku financí a především surovin dne 30. dubna 1942 přerušena a až do konce války staveniště hlídali vojáci německé armády. Od té doby těleso chátrá a i přes současné plány na jeho další využití se nad budoucností „Hitlerovy dálnice“ vznáší otazník.
