Generálka na dobytí Měsíce (1): Program Gemini a počátky Apolla

V roce 1961 zuřila v rámci tzv. studené války ještě další bitva – na vesmírné frontě. Závody ve zbrojení na chvilku vystřídala honička za technologiemi k dobytí kosmického prostoru. A Spojené státy těžce zaostávaly: První umělá družice Země vypuštěná z americké půdy, Explorer, přišla na scénu až několik měsíců po Sputniku, byť na rozdíl od něj dokázala plnit vědecké úkoly. Stejně tak dostali Sověti do vesmíru prvního živého tvora a posléze i prvního člověka. První Američan v kosmu, Alan Shepard, odstartoval až téměř měsíc po Juriji Gagarinovi, a navíc ani neobletěl Zemi – pouze provedl tzv. balistický skok s pobytem ve vesmíru v řádu několika minut. 

Spojené státy tedy potřebovaly poměrně radikální krok, jelikož vítězství v kosmických závodech se rychle vzdalovalo. A tak prezident J. F. Kennedy (který nastupoval do úřadu s tím, že zruší NASA coby zbytečnou instituci) ve svém projevu 25. května 1961 nasadil vysokou laťku – vyhlásil za národní prioritu přistání Američanů na Měsíci do konce desetiletí. Kennedy se dosažení tohoto cíle již nedožil, neboť v roce 1963 zahynul v Dallasu při atentátu. Den po přistání Apolla 11 na Měsíci se však prý na prezidentově hrobě objevil papírek se vzkazem: „Pane prezidente, mise splněna.“

V době Kennedyho projevu se teprve rozbíhal projekt Mercury, v jehož rámci se uskutečnily dva balistické skoky „na pár minut za hranice atmosféry“ a čtyři plnohodnotné mise na zemskou orbitu, vždy s jedním astronautem na palubě. Tento program však sloužil pouze k prvotnímu „rozkoukání“ Američanů v kosmu – NASA tedy potřebovala rozjet něco nového.

Blíženci pro dva

A tak se zrodila loď Gemini, která slibovala mnoho nových poznatků z kosmického prostoru – včetně zjištění, co udělá s lidmi a materiálem prodloužený pobyt ve vesmíru, který bude nutný pro přistání na Měsíci. NASA chtěla současně vyzkoušet setkání a spojení dvou kosmických plavidel, což představovalo další bod scénáře letu na Měsíc, a dále výstup člověka ve skafandru mimo loď a práci v otevřeném prostoru či vybroušení techniky přistání ve vesmíru. V rámci projektu měli také získat praxi astronauti, s nimiž se počítalo pro lunární mise. 

Autorem designu lodí Gemini se stal kanadský letecký inženýr Jim Chamberlin a plavidlo dostalo jméno podle třetího souhvězdí zvěrokruhu – Blíženců. Jako hlavního kontraktora si NASA vybrala firmu McDonnell Aircraft z Missouri a po dvou úvodních bezpilotních misích mohlo dobrodružství těchto vesmírných letounů konstruovaných pro dvoučlennou posádku začít. 

Poprvé v prostoru

Ještě než se ale mohl nový program rozběhnout, musela NASA spolknout další hořkou pilulku – opětovné vesmírné prvenství Sovětského svazu. Jen pět dní před startem první pilotované lodi Gemini se totiž na oběžnou dráhu vydala sovětská loď Voschod 2 a jeden z členů její posádky, Alexej Leonov, se stal 18. března 1965 historicky prvním člověkem, který opustil kosmické plavidlo ve skafandru a pracoval ve volném prostoru.

Jako v předchozích případech však Američané svého soupeře brzy dohnali, a to již díky druhé posádce projektu Gemini 4 (první dva exempláře startovaly bez astronautů). Edward White si totiž 3. června 1965 na palubě americké vesmírné lodě oblékl skafandr a svým výstupem do prostoru vrátil Spojené státy do sedla v kosmických závodech, přičemž svoji dvacetiminutovou „procházku“ zakončil větou: „Tohle je nejsmutnější okamžik mého života“. 

Na rozdíl od Leonova však proběhl Whiteův výstup relativně bez problémů. Leonovovi se totiž mimo loď nafoukl skafandr a měl veliké potíže s návratem. Podle vlastních slov ani neměl odvahu říct o svých problémech něco do mikrofonu, protože jeho kolega uvnitř lodi Pavel Běljajev měl údajně pro podobnou situaci rozkaz odhodit přechodovou komoru i s Leonovem a vrátit se zpět sám. 

Nebezpečná rotace

Mise Gemini 7 dostala do vesmíru „zelenáče“ Franka Bormana a Jima Lovella, kteří pokořili dosavadní rekordy a na oběžné dráze strávili rovné dva týdny (4.–18. prosince 1965). Loď byla přitom relativně malá, ve tvaru kuželu o průměru základny 3,05 m, a dvěma mužům poskytovala obytný prostor 2,55 m³ (představte si, že trávíte dva týdny s jedním člověkem v prostoru o velikosti kabiny osobního auta!). Chvíli před návratem na Zemi dostali Borman a Lovell symbolickou společnost – na vzdálenost několika málo metrů mohli oknem zamávat posádce Gemini 6 Walteru Schirrovi a Thomasi Staffordovi. 

Mnohem kratší, zato o dost zajímavější misi zažili astronauti v březnu následujícího roku na palubě Gemini 8. Letu velel tehdy neznámý zelenáč Neil Armstrong a do křesla pilota usedl David Scott. Zpočátku to vypadalo na bezproblémový let – již po čtyřech obletech planety dostihli astronauti bezpilotní plavidlo Agena a provedli první spojení dvou umělých těles ve vesmíru. Jenže pak nastaly problémy: za pouhých třicet minut začalo celé soulodí prudce rotovat a hrozila naprostá ztráta kontroly (následné vyšetřování odhalilo, že za to mohl zaseknutý ventil, a tudíž špatná funkce jedné trysky Gemini). Neil Armstrong, proslulý v NASA svou chladnokrevností, však situaci bravurně zvládl: astronauti se od Ageny včas odpojili a zabránili tak ztrátě kontroly nad vlastní lodí, načež nouzově přistáli do vln Pacifiku. 

Úspěšná mise

Za zmínku stojí i mise Gemini 11, jejíž posádka Charles Conrad a Richard Gordon (posléze spolu podnikli cestu na Měsíc v Apollu 12) drží dodnes výškový rekord pro pilotované mise na zemskou orbitu – 1 367 km nad hladinou oceánu! Jak se ukázalo po přistání, astronauti „schytali“ dokonce menší dávku kosmické radiace než posádka Gemini 10, která létala na nižší dráze. 

Oblíbeným argumentem odpůrců misí k Měsíci byl průlet kosmických lodí Apollo Van Allenovými radiačními pásy táhnoucími se okolo Země, do nichž zabrousila již Gemini 11; letové trajektorie lodí Apollo byly navíc naplánovány tak, aby vedly mimo oblasti s největší koncentrací částic a aby plavidla trávila v pásech co nejkratší dobu. Například posádka Apolla 8, první mise k Měsíci, byla vystavena sice vyšším hladinám radiace, ale výrazně pod limitem zdravotního ohrožení. 

Dokončení: Generálka na dobytí Měsíce (2): Program Gemini a počátky Apolla

Program Gemini skončil v listopadu 1966 dvanáctou misí, při níž budoucí druhý muž na Měsíci Edwin „Buzz“ Aldrin vytvořil nový rekord v délce kosmického výstupu: plných 126 minut! Dnes jsou všechny návratové moduly Gemini (kromě bezpilotní jedničky, která byla zničena) vystaveny v různých amerických muzeích a institucích.