Galaktické „motory“ jsou ještě výkonnější, než jsme mysleli
Aktivní galaktická centra jsou nejvýkonnějšími dlouhodobými zdroji energie ve vesmíru a podle nové studie jsou ještě výkonnější, než jsme si doposud mysleli. Jejich záře je totiž výrazně tlumena množstvím kosmického prachu, který je obklopuje.
Když supermasivní černé díry v centru galaxií intenzivně pohlcují hmotu, velmi silně září. Jsou to vlastně galaktické „motory,“ které pohánějí aktivní galaktická jádra, jak se označují zářící centra galaxií. Právě aktivní galaktická centra jsou nejvýkonnější kompaktní dlouhodobé zdroje energie ve vesmíru.
Nejjasnější aktivní galaktická jádra hravě „přesvítí“ celou galaxii, tedy mnoho miliard hvězd. Podle nové studie, kterou vedl Martin Gaskell z Kalifornské univerzity Santa Cruz, se ale ukazuje, že jsme výkon těchto galaktických „motorů“ značně podcenili. Skutečná záře aktivních galaktických jader je silně tlumena množstvím kosmického prachu, který je obklopuje. Výsledky výzkumu zveřejnil časopis Monthly Notices of the Royal Astronomical Society.
Závěsy z prachu
Odborníci již dříve pracovali s myšlenkou, že prach kolem aktivních galaktických jader může zeslabovat jejich záření. Doposud ale nebylo jasné, do jaké míry může záření aktivních galaktických jader ztlumit. Mezi vědci převažoval názor, podle něhož je vliv prachu jen velmi omezený.
„Zjistili jsme, že to tak ve skutečnosti není,“ uvádí Martin Gaskell. „Ukázalo se, že krátkovlnné ultrafialové záření typického aktivního galaktického jádra, které v tomto případě nese nejvíce energie, je kosmickým prachem pohlcováno velmi účinně.“ Badatelé k tomuto závěru dospěli detailním studiem aktivního galaktického jádra okouzlující galaxie NGC 5548 ze souhvězdí Pastýře, vzdálené od nás 245 milionů světelných let.
TIP: Čím více se supermasivní černé díry „krmí“, tím více také září
Stejně jako je Slunce v blízkosti obzoru kvůli hustší pozemské atmosféře červenější a září slaběji, je i záře aktivních galaktických jader kvůli prachu červenější a slabší. I když to bylo obtížnější než u pozemského úsvitu či soumraku, Gaskellův tým dokázal odvodit ze „zčervenání“ záření aktivního galaktického jádra NGC 5548 množství prachu, které ho obklopuje. Následné výpočty ukázaly, že prach oslabuje záření tohoto aktivního galaktického jádra více než desetkrát silněji, než když se díváme skrze prach ven z Mléčné dráhy.
