Extrémní taktika mezi oblaky (3): Nárazy a tarany do nepřátelských letadel
Na všech frontách druhé světové války se výjimečně stávalo, že pilot v beznadějné situaci vrazil vlastním letounem do nepřítele. Naprosto neuvěřitelné štěstí v tomto směru prokázal sovětský stíhač Boris Kovzan
Naprosto neuvěřitelné štěstí prokázal sovětský stíhač Boris Kovzan (1922–1985), který uskutečnil v letech 1941 a 1942 celkem čtyři tarany a všechny přežil. Svůj druhý úder tohoto druhu provedl v únoru 1942, kdy byl příslušníkem 744. stíhacího pluku a létal na Jak-1. Dne 21. toho měsíce odstartoval z letiště Vypolzovo a zamířil k dálnici spojující Moskvu s Leningradem. Už krátce po vzletu však zpozoroval německý bombardér Ju 88 a zaútočil na něj.
Král taranů
Při prvním útoku umlčel horního střelce a při dalším i toho spodního. Pak mu ale došla munice. Oba stroje se nacházely asi 2 000 m nad zemí a Kovzan se začal zespodu pomalu přibližovat k nepříteli. Rozhodl se jeho plátnem potažená kormidla rozsekat točící se vrtulí. Příliš se mu to ale nepodařilo a narazil do něj, přičemž sám ztratil vědomí. Když se probral, zjistil, že se jeho Jak-1 zaklínil do Ju 88 a oba stále letí! Sám to později popsal:
„Na okamžik mi připadalo, jako bych seděl ve fašistickém junkersu. Moje letadlo se ale ve skutečnosti zařízlo do jeho trupu. Byli jsme spolu propojeni jako vozy tramvaje a já nedokázal vyprostit svou stíhačku z tohoto smrtelného objetí.“
Nakonec se ale oba stroje oddělily a Kovzan s úžasem zjistil, že jeho stíhačka stále dokáže letět. Šlo o malý zázrak, neboť dřevěné jaky se vyznačovaly velmi křehkou konstrukcí.
Kovzan opatrně klesal, a dokonce se odvážil vysunout podvozek. Pak si všiml zasněžené lesní mýtiny nedaleko vesnice Toržka. Asi o kilometr a půl dál dopadl i Ju 88. Kovzan brzy po přistání v terénu narazil na rudoarmějce, kteří ho dopravili zpět na letiště, a později se podařilo odvézt i jeho poškozený stroj. Určení jeho konkrétního protivníka však není tak snadné, neboť Luftwaffe ten den odepsala dva Junkersy 88. Jeden kvůli havárii při startu a druhý utrpěl poškození nad oblastí Staraja Rus, ale posádka uvedla, že ho zasáhla palba ze země. Kovzan uskutečnil ještě dva tarany a později obdržel i nejvyšší vyznamenání – Zlatou hvězdu hrdiny Sovětského svazu.
Když dojde munice, narazit!
Během roku 1944 se města v Říši pomalu začínala měnit v trosky. Americké bombardéry startovaly k náletům ze svých základen v Anglii a Itálii takřka denně a němečtí stíhači jim nedokázali účinně vzdorovat. Začátkem podzimu pak začali Němci ve stále větších počtech nasazovat pancéřované Fw 190 se dvěma 30mm kanony. Zásahy jejich projektilů měly i na odolnou konstrukci „létající pevnosti“ devastující účinky a někdy stačily jen dva až tři zásahy, účinný dostřel „třicítek“ však nebyl velký.
Piloti focke-wulfů se museli k nepřátelskému svazu přiblížit na minimální vzdálenost a pak na nepřítele pálit bez ohledu na krupobití střel dopadajících na jejich Fw 190. Po vypotřebování munice pak měli v krajním případě do bombardéru narazit. Na podzim přišel rozkaz, že u každé eskadry u protivzdušné obrany Říše má vzniknout jedna skupina pancéřovaných Fw 190, k čemuž však v plném rozsahu nedošlo.
Likvidátor čtyřmotoráků
Jedním z nejproslulejších „likvidátorů čtyřmotoráků“ se stal Walther Dahl (1916–1985). Tento stíhač zahájil svou kariéru v červnu 1941 u JG 3 na východní frontě a do jara 1943 si připsal celkem 51 sestřelů. V létě toho roku se pak jeho eskadra vrátila do Německa a zapojila se do střetů s bombardéry. První dva poslal Dahl k zemi 6. září a rychle přidával další i přesto, že stále létal na slabě vyzbrojeném Bf 109 G. Za své úspěchy obdržel 11. března 1944 Rytířský kříž a 21. května 1944 následovalo jmenování velitelem provizorně vytvořené eskadry JG zbV, určené speciálně k ničení těžkých bombardérů a létající na opancéřovaných Fw 190.
Za měsíc pak převzal velení JG 300. Při střetu 13. září úmyslně narazil do B-17 a vyskočil na padáku. Sám to později popsal: „Asi 50 m od křídla bombardéru jsem odsunul kryt kabiny a zajistil ji v otevřené poloze. Jednou rukou jsem stále držel knipl, zatímco jsem se drápal z kokpitu. V těsné blízkosti bombardéru jsem seděl na kraji kabiny a stále jsem kontroloval směr letu. Hrozivý náraz mne doslova katapultoval do vzduchu. Při pádu jsem ještě stačil zaznamenat, jak si to mnou zasažený bombardér s přeraženou nosnou plochou šroubuje dolů.“
Koncem roku se Dahl stal příslušníkem štábu Luftwaffe, přesto dál startoval do bojů na vlastní pěst. Koncem války ještě stihl účinkovat na Me 262. Nad jeho celkovým skóre visí otazník, obecně se však uvádí, že dosáhl 128 sestřelů, z toho 36 čtyřmotorových bombardérů.
