Existuje život na měsících planet? Co skrývá Titan, jediný měsíc s atmosférou

V předchozí části článku jsme rozebrali možnosti života v podpovrchových oceánech měsíců Jupitera a Saturnu, a sice Europy, Ganymedu, Callisto a Enceladus. Ještě jeden měsíc však vábí pozornost vědců, a to Titan díky husté atmosféře a tekutým oceánům na povrchu.

Řeky, jezera, moře

Na detailních snímcích Saturnova měsíce Titan lze dobře rozeznat světlé oblasti protkané tmavými klikatými čarami jako rozvětvenými „odvodňovacími“ kanály, jež směřují k pobřežní linii. Jedná se o pevný povrch pokrytý ledem, po němž tečou proudy kapalného metanu, které končí v tmavé oblasti představující jezero či moře. „Vidíme zde říční systém, vytvářející typickou deltu při ústí do moře. Vznikají tak pobřežní ostrůvky a mělčiny podobně jako na Zemi,“ vysvětluje Martin Tomasko z Arizonské univerzity.

Hlavní složky atmosféry Titanu tvoří dusík, metan a etan. Plynný metan přechází do kapalné fáze při teplotách nižších než −170 °C. Na povrchu měsíce se pak vypařuje a vzniká oblačnost, z níž znovu vypadávají srážky v podobě metanového deště. Po dopadu na povrch stéká kapalný metan po svažujícím se terénu a vytváří říční koryta, jimiž se dostává do níže položených míst, kde vznikají jezera a moře. Obdobnou činnost probíhající na Zemi označujeme jako „koloběh vody v přírodě“ – jen na Titanu cirkuluje místo vody metan.

Na radarových snímcích povrchu měsíce se podařilo objevit například řeku delší než 400 km. Vědci usoudili, že koryto plní kapalina, protože se na radarovém snímku s vysokým rozlišením jeví tmavé. A podobně by vypadaly i pozemské toky. Identifikovaná řeka ústí do velkého jezera Ligeia Mare o rozměrech 420 × 350 km, které se nachází na severní polokouli měsíce.

Podpovrchový oceán 

Na základě dat z kosmické sondy Cassini byl na Titanu detekován vliv mohutných slapových sil, jež ukazují na přítomnost oceánu kapalné vody pod povrchem tělesa. Měsíc obíhá kolem Saturnu po eliptické dráze, přičemž jeden oběh absolvuje za necelých šestnáct dnů. Ke změnám jeho tvaru dochází v důsledku měnícího se působení planety: je-li k ní Titan nejblíže, jeho tvar se značně protahuje do podoby ragbyového míče.

Na základě měření dalších přístrojů na palubě sondy víme, že povrch měsíce tvoří vodní led, z velké části pokrytý vrstvou organických molekul – vodní oceán může být rovněž obohacen různými příměsmi včetně čpavku. Ačkoliv měření nevypovídají nic o množství vody, z modelů vyplývá, že může oceán sahat až do hloubky 250 km pod ledovou pokrývku měsíce, jejíž tloušťku vědci odhadují na 50 km.

Druhá šance na život?

„Strategie hledání života ve vesmíru by se měla zaměřit na pátrání po tom, co je pozorovatelné, a nikoliv po tom, co je pravděpodobné,“ prohlásil fyzik Freeman Dyson. „Máme tendenci vymýšlet teorie a odhadovat, co je pravděpodobné. S největší pravděpodobností však budou naše odhady chybné. Nikdy nebudeme mít tak velkou fantazii jako příroda.“ Podle Dysona by mohly kosmické sondy pátrat po projevech života na Jupiterově měsíci Europa pokrytém ledem. Pokud tam však neexistuje život nyní, v budoucnu se může situace změnit. A nejen na Europě…

Porovnání množství vody na Zemi a na měsících Europa a Titan: (ilustrace: PHL @ UPR Arecibo, NASA, CC BY 4.0)

Svítivost Slunce pomalu roste. Nejpozději za miliardu let zničí jeho žár veškerý život na Zemi a naopak na Marsu se naskytnou příhodnější podmínky: tamní teplota se zvýší, roztaje led nejen v polárních oblastech a na povrchu planety vzniknou jezera či moře napájená řekami. Uvedená epizoda však nebude příliš dlouhá. Jakmile v jádru Slunce vyhoří poslední zbytky vodíku, celková struktura naší hvězdy se radikálně změní – pomalu se zvětší a metamorfuje v tzv. rudého obra. V této fázi pak postupně pohltí Merkur a Venuši, a zřejmě i Zemi.

Jiná situace nastane ve vnějších částech Sluneční soustavy: Ledové měsíce Jupitera a Saturnu by se mohly stát obyvatelnými. Saturnův největší souputník Titan se v tomto směru jeví obzvláště nadějně, protože na svém povrchu uchovává zmrzlou „polévku“, bohatou na organické molekuly. Slunce v podobě rudého obra by mohlo zásoby ledu na Titanu roztopit a vytvořit tak globální oceán kapalné vody s rozpuštěným čpavkem, v němž se mohou organické molekuly proměnit v život. Podobný osud možná potká rovněž Enceladus, pod jehož ledovou pokrývkou se ukrývá kapalný oceán. Můžeme jen spekulovat, zda v něm existuje život.

Ještě dříve se však může proměnit v oceán ledový povrch Jupiterova měsíce Europa. Jak vyplývá z výzkumu, který před časem uskutečnily sondy Pioneer, Voyager a Galileo, nachází se pod jeho popraskaným ledovým krunýřem o tloušťce minimálně 10 km oceán slané vody. Slapové síly Jupitera a ostatních měsíců planety mohly aktivovat podmořské sopky, které nejen zahřívají vodní prostředí, ale poskytují případným mikroorganismům látky potřebné k životu. Obdobná situace pak může nastat i na Ganymedu či Callisto.