Duch v podobě rejnoka (3): Americký bombardér Northrop Grumman B-2 Spirit
Futuristicky vyhlížející a pro radary soupeře „neviditelný“ Northrop Grumman B-2 Spirit vznikl už za studené války. Dodnes ale představuje nejmodernější operačně sloužící bombardér světa a několikrát se dočkal i bojového nasazení
Velení amerického letectva s bombardéry B-2 Spirit původně počítalo pro napadání silně bráněných cílů jak konvenčními, tak taktickými jadernými pumami. V případě jejich shození by jediný B-2 dokázal způsobit výbuchy 1 280 krát silnější než exploze, která zasáhla Hirošimu.
Předchozí části:
Pestrá paleta výzbroje
Při konvenčním útoku mohl nést klasické pumy Mk 82 o hmotnosti 227 kg a Mk 84 o hmotnosti 907 kg. Nesrovnatelně efektivnější, ale dražší jsou pumy GBU-38 a GBU-31, vybavené systémem satelitního navádění. Na zvláště silně hájené cíle se hodí klouzavé pumy AGM-154 JSOW, shazované z velkých výšek a zaměřované GPS navigací. Dolétnou na cíl vzdálený až 130 km od místa vypuštění, v závěrečné fázi je ovládá infračervené samonavádění.
Stroj může nést rovněž kazetové pumy CBU-87 nebo protitankové a protipěchotní miny GATOR. S těmi se počítalo pro případ třetí světové války, kdy se měly rozptýlit ve velkých počtech před sovětské obrněné a mechanizované formace, směřující do západní Evropy.
Pohled do pumovnice, kam zbrojíři nakládají bombu BDU-56 o hmotnosti 910 kg. (foto: Wikimedia Commons, U.S. Air Force, CC0)
K výbavě B-2 se dají zařadit též dvě obrovské pumy Massive Ordnance Penetrator o váze 13 608 kg. Při likvidaci extrémně odolných podzemních bunkrů dokáží díky své hmotnosti, tvrdosti pláště a rychlosti údajně projít až do 60m hloubky skalnatého terénu a tam následně explodovat. Veškerou výzbroj pojmou dvě pumovnice, vybavené rotačním vypouštěcím zařízením zvyšujícím přesnost zásahu.
Konec SSSR, konec B-2
Dne 22. listopadu 1988 se na základně Palmdale dosud neznámý typ poprvé veřejně představil. Návštěvníci si ale stroj mohli prohlédnout pouze zepředu, takže neviděli výstupní trysky motorů snižující tepelnou stopu. Redaktoři časopisu Aviation Week ale zjistili, že nad základnou neplatí žádná bezletová zóna, a tak zadní část B-2 nafotili při přeletu nad továrnou. O rok později už zájemci mohli spatřit „bé dvojku“ i za letu. V případě konfliktu v Evropě mohly spirity okamžitě odstartovat ze základen v USA a zhruba po osmi hodinách letu bombardovat cíle v SSSR nebo mechanizované kolony nepřítele postupující do zemí NATO.
Podle plánů měly údajně pouhé tři B-2 pomocí kazetové munice zničit celou sovětskou mechanizovanou divizi o zhruba 350 vozidlech. Tehdy se ale začala měnit mezinárodní situace a riziko konfliktu supervelmocí ještě více kleslo, načež USAF objednalo jen 75 kusů. V roce 1991 se rozpadl Sovětský svaz a o rok později prezident George Bush starší oznámil, že letectvo odebere jen 20 letadel. Tím k velkému zklamání společnosti Northrop/Boeing výroba typu definitivně skončila.
Rozpočet na obranu se výrazně snížil a nastal problém drahé stroje vůbec udržet ve stálé službě. Potřebovaly totiž zvláštní klimatizované hangáry, které bránily degradaci speciálního povrchu letounu, pohlcujícího radarové paprsky. Měsíční údržba jednoho B-2 tehdy stála údajně 74 milionů Kč.
Zastrašit Miloševiče
První kus letectvo – konkrétně 509. bombardovací křídlo Whiteman AFB v Missouri – převzalo na konci roku 1993 pod jménem Spirit of Missouri (Duch Missouri). Také každý další z dodaných strojů obdržel název po některém státě USA. Do boje se dostaly v roce 1999 během operace Spojenecká síla, tedy při bombardování Srbska. Podle generálmajora James Dawkinse, velitele 8. letecké armády, „měly B-2 za úkol udeřit na integrované srbské systémy protivzdušné obrany, vojenská letiště, velitelská a řídící centra, sklady munice a další vysoce hodnotné cíle v zemi“.
Armáda rozpadající se Jugoslávie disponovala sovětskými raketami země–vzduch S-125 Něva (v kódu NATO SA-3 Goa), stíhačkami MiG-21 a MiG-29. Při prvním úderu 24. března 1999 vzlétly dva B-2 ze základny v USA, přeletěly přes oceán a shodily satelitem naváděné pumy na několik cílů v Srbsku. Po 31 hodinách ve vzduchu oba bezpečně přistály na domovské základně v Missouri. Ačkoli operovaly bez stíhacího doprovodu, letectvo jejich akce pro jistotu koordinovalo s probíhajícími misemi vlastních stíhačů. Ti měli minimalizovat riziko ohrožení B-2 dvakrát rychlejšími srbskými MiG-29, které mohly při vizuálním kontaktu představovat hrozbu.
Dne 7. května jeden B-2 patrně omylem shodil pět pum na čínské velvyslanectví v Bělehradě, přičemž zabil tři civilisty a způsobil tak mezinárodní incident. Podle nepotvrzených zdrojů mohlo být bombardování ambasády záměrné, jelikož se USAF domnívalo, že v budově sídlí radiostanice jugoslávské armády. Ambasáda se do napadeného místa sice přestěhovala už v roce 1996, do vojenských map se to ale patrně nedostalo.
TIP: Americká blamáž: Sestřelení F-117 Nighthawk nad Bělehradem
Šest „bé dvojek“, které se do války v Srbsku zapojily, provedlo celkem 45 náletů a shodilo 656 pum. Přestože se zúčastnily pouze 1 % bojových misí, zničily třetinu všech cílů. Srbská obrana ale dokázala sestřelit jeden starší, také „neviditelný“ F-117 Nighthawk a uměla toho patřičně propagandisticky využít. Fotografie trosek F-117 doprovázely nápisy „Pardon, nevěděli jsme, že je neviditelný“.
