Dračí císařovna Tz'u-hsi: Konec vlády bezohledné a kruté císařovny

Tragédií pro Čínu bylo, že v druhé etapě vlády Dračí císařovny podléhalo její rozhodování značným nahodilostem. Brzy bylo zcela zřejmé, že ani Tz'u-hsi, ani její rádcové nemají nejmenší ponětí, kterým směrem by se měla Čína ubírat. Politická opatření se podnikala podle toho, co se zrovna ve státě dělo. To vedlo k rapidnímu úbytku financí, který dolehl i na sousední země. Korea, Barma a dnešní Vietnam se v zájmu vlastního přežití musely obracet k jiným, stabilnějším mocnostem.

Předchozí část: Dračí císařovna Tz'u-hsi: Z prosté konkubíny nejvlivnější ženou Číny

V tomto období se také Čína střetla v Indočíně a ve Vietnamu s Francií, s Japonci soupeřila v Koreji a s Velkou Británií v Indii. Všechny tyto mocnosti chtěly obchodovat s Východem a začaly uzavírat dohody se zeměmi sousedícími s Čínou. Tak například v roce 1874 Francouzi přinutili vietnamského krále, aby podepsal smlouvu, podle níž Francii připadlo privilegium suverenity, které dosud náleželo pouze Číně.

Tz‘u-hsi takový projev vzdoru rozhořčil. Chtěla vietnamským sousedům vyhlásit válku, ale zjistila, že vládní úředníci ji v tomto rozhodnutí nepodporují. Vyhodila proto všechny členy Velké rady a místo nich jmenovala několik přikyvovačů. Usilovně se připravovala na válku, a když ji rozpoutala, dočkala se nesmírně krvavých bojů, v nichž Francouzi nakonec vyhráli. Teprve tehdy Čína uznala, že Vietnam bude i nadále pod francouzskou správou. To však zdaleka neznamenalo konec čínským zahraničním potížím, protože Japonci začali ohrožovat další ze sousedních zemí – Koreu.

Tyto války stály nemálo prostředků. Aby se státní pokladna naplnila, bylo nezbytné zvýšit daně. Navíc roku 1876 přišly záplavy, které velkou část jižní Číny poničily. Po záplavách se přemnožily kobylky a téměř úplně zlikvidovaly úrodu. Na celou zemi dolehl hladomor, při němž zemřelo zhruba sedm až dvacet milionů obyvatel. Naopak v Pekingu se císařský dvůr dál těšil extravagantnímu životu. Prostým lidem to nemohlo uniknout. Šířily se pověsti, jak hanebně se v paláci plýtvá, navzdory tomu, že zbytek země čelí katastrofálnímu nedostatku potravin. 

Bezohledná a krutá

V roce 1881 zemřela Niuhuru na jakousi záhadnou nemoc. Přestože obě císařovny byly společnicemi od chvíle, kdy jako mladé dívky přišly do Zakázaného města, nikdy se ve skutečnosti nesblížily. Časem mezi nimi vyrostla nevraživost, nepochybně vyvolaná tím, že mladý císař Kuang-hsu nepokrytě preferoval Niuhuru namísto své adoptivní „matky“. Po skonu Niuhuru se povídalo, že ji Tz‘u-hsi otrávila. Neví se, zda je to pravda, každopádně Tz‘u-hsi byla bezohledná žena, která nikomu nedovolila, aby jí stál v cestě.

Poté, co Niuhuru zemřela, mohla už Tz‘u-hsi vládnout zcela sama až do doby, kdy Kuang-hsu dospěl a mohl sám usednout na trůn. V ten okamžik Tz‘u-hsi zverbovala několik klíčových úředníků, kteří mladého císaře uprosili, aby bývalá regentka zůstala u dvora jako rádkyně. Díky tomu si Tz‘u-hsi zajistila moc ještě na několik dalších let, a to i přesto, že ji císař nemohl vystát. Na rozdíl od ní Kuang-hsu prahl po znalostech Západu.

Tz‘u-hsi zatím bezuzdně cpala peníze do svého paláce, oblečení, šperků a zahrad. Blížila se k šedesáti letům a chovala se ještě marnotratněji než dřív, takže ze státních peněz utrácela stále větší sumy. Jak stárla, stávala se tato despotická žena také čím dál krutější. Její dvořané si vyprávěli o tom, s jakým potěšením trestala lidi ze své domácnosti bitím a jiným trápením. Když jednou nařídila provinilce zbičovat, přišla se na exekuci dokonce i podívat: „Nebyli potrestaní už několik dní a určitě se na to těší. Nemohu je přece zklamat, a tak jim dopřeji všechno, co chtějí,“ řekla.

Oslava se nekoná

V roce 1894 se Tz‘u-hsi překonala a naplánoval extravagantní oslavu svých šedesátých narozenin. Každý dvořan byl povinen odevzdat 25 % svého platu do její pokladnice a zanedlouho se zoufale chudobným čínským venkovem ubírala procesí, která jí přivážela nemravně luxusní dary. Prakticky současně však vypuklo v Koreji povstání. Čínská vojska se tam musela postavit těm japonským, jenže za léta marnotratného Tz‘u-hsina panování se armáda nacházela ve velmi zbídačelém stavu. Číňané utrpěli drtivou porážku a Tz‘u-hsi musela svou narozeninovou oslavu zrušit, což přijala s velkou hořkostí.

V následujících dnech a měsících země utrpěla ohromné ztráty, nikoli však na životech, ale na území. V roce 1895 podepsala Čína s Japonskem smlouvu, kterou v zásadě Japonsko získalo nadvládu nad značnými částmi čínského teritoria. Povzbuzeny a inspirovány japonským vítězstvím hodlaly i další okolní národy využít očividného oslabení země a pokusily se urvat si vlastní výhody. Jedinou cestou, jak z těchto problémů vybřednout, byla reforma, ale Tz‘u-hsi něco takového striktně odmítala. 

Dokonce i po odchodu na odpočinek měla tato žena u čínského dvora značný vliv. Rádci proto císaři Kuang-hsuovi doporučili, aby ji dal uvěznit minimálně do doby, než budou schváleny jeho reformy. Tz‘u-hsi se o tom však včas dozvěděla a za pomoci jí věrných příslušníků armády ovládla Zakázané město a Kuang-hsua zavřela do domácího vězení. Tak se Tz‘u-hsi znovu chopila moci, tentokrát už ne jako loutkový vládce. Přiměla Kuang-hsua odvolat všechny předešlé reformy a brutálním zásahem uzavřela Čínu před všemi cizinci.

Útěk z Pekingu

Krátce poté se zformovalo takzvané hnutí boxerů. Jeho příslušníci zabíjeli misionáře, čínské křesťany i zahraniční obchodníky. Hořely domy a docházelo k hromadnému stínání obětí. Zahraniční vlády se zděsily toho, co se v Číně odehrává. Bylo rozhodnuto o invazi a k Pekingu brzy vytáhlo na 20 tisíc zahraničních vojáků. Tz‘u-hsi a císař s císařovnou i dědicem trůnu rychle organizovali útěk. Rozhodli se z císařského paláce uprchnout v převleku za venkovany. 

Jen několik vteřin před jejich odchodem se je ještě pokusila zadržet císařova nejoblíbenější favoritka zvaná Perlová konkubína. Prosila Tz‘u-hsi, aby neopouštěla město a neohrožovala celou říši tím, že se k Pekingu obrátí zády. Tz‘u-hsi místo toho nařídila, aby dívku hodili do studny.

Dračí císařovna se ploužila venkovem doprovázená jen malou hrstkou věrných služebníků. Poprvé v životě viděla na vlastní oči chudobu a hladomor, který drtil celou její zemi. Cizí vlády navíc požadovaly vyplacení reparací za všechny osoby usmrcené během povstání. Vyčíslily jejich životy na 450 milionů taelů, což bylo tehdy zhruba 67 milionů britských liber. Po uzavření dohody už se Tz‘u-hsi cítila natolik v bezpečí, že se vrátila i do císařské metropole. A chovala se, jako by šlo o návrat triumfální, ačkoli Čína byla její vinou na kolenou a prakticky na mizině.

TIP: Genocida po čínsku: Krvavá historie Říše středu

O šest let později, roku 1907, postihla čtyřiasedmdesátiletou Tz‘u-hsi mrtvice. Ani to ji ale nevyřadilo ze hry. Ještě 15. listopadu 1908, den po smrti císaře Kuang-hsu, nadiktovala Dračí císařovna poselství na rozloučenou s říší, které vládla padesát let. Poté zemřela i ona. Za pouhé tři roky byla vládnoucí dynastie definitivně sesazena a byla vyhlášena Čínská republika.