Dotek sametového hřbetu: Impozantní sumec velký

Mezi nejemotivnější zážitky při potápění v české kotlině bezesporu patří setkání se sumcem. Já jsem měla to štěstí, že jsem se s těmito obřími rybami nejen potkala, ale opakovaně jsem je krmila a „kočkovala“ se s nimi. Dotek sametově hladkého hřbetu dvoumetrového sumce velkého (Silurus glanis) patří mezi nezapomenutelné zážitky.

Setkání na dlouhý nádech

Sumec je dravá ryba, která v našich podmínkách dorůstá obvyklé délky 100 až 160 cm. Někteří jedinci, kteří mají vhodné podmínky, mohou dosáhnout až délky dvou metrů a hmotnosti přes 70 kilogramů. Trofejní kusy však mohou být větší než tři metry s váhou přes metrák. Sumec velký představuje v našich vodách nejvyšší článek potravního řetězce.

Když se ponoříte pod vodu s něčím, co sumcům chutná, velmi brzy se k vám přiblíží hned několik velkých tlam. Těsně před vámi se otevřou a pohltí vše nabízené. Co jim nechutná, okamžitě vyplivnou. Musí ovšem mít také svůj den a náladu. Jednou si s vámi rád hraje ten jednooký, podruhé sumec s podivným hrbem uprostřed zad, někdy zase ten s rozdvojeným vouskem po zranění. Každý má jiné vizuální znaky i jinou povahu, stejně jako lidé.

Nikdy se setkání s nimi nemohu nabažit a není snadné se od nich odtrhnout a pokračovat v ponoru i jinde. Zpravidla naše setkání končí mou omezenou zásobou vzduchu v lahvi, nebo tím, že moje dočasné společníky přestane člověk v neoprenu bavit.

Ohleduplní strávníci

Jsem si vědoma mohutnosti sumců, ale zkušenosti s osobním kontaktem mám výhradně dobré. Obři většinou připlouvají z hloubky a z kalné vody se jejich obrysy zhmotní až na hranici viditelnosti, která se u nás pod vodou obvykle pohybuje mezi 2–4 metry, často i méně. Vynořují se jakoby z mlhy a míří k natažené ruce. Všechno ostatní nechávají bez povšimnutí. Někdy zakrouží jednou nebo dvakrát okolo, pak se osmělí a přiblíží se na dosah. Otevřou tlamu a zhltnou vše, co v ruce našli. Nikdy na mě nezaútočili, přestože délkou i hmotností se mi někteří mohou rovnat. Nikdy ani nebojovali o sousto mezi sebou. Pokud se stalo, že se jim do tlamy dostaly i moje prsty nebo ruka, po jemném stisknutí ji okamžitě pustili, aniž bych pocítila kromě tlaku i bolest.

Během krmení se k sobě vzájemně chovají velmi galantně, i když vědí, že kdo bude potápěči nejblíže, nají se nejčastěji, tudíž nejvíc. Nevnímají ani okolo kroužící malé ryby, které jsou jinak na jejich každodenním jídelníčku. Teprve, když je nějaká z nich předběhne a připlave si pro sousto, dostanou chuť drzouna potrestat. Viditelně zrychlí, ale vše zpravidla končí jen rychlým výpadem bez dalších následků.

Pohlazení za úplatek

Na sumci vás na první pohled zaujme impozantní velká hlava s obrovskou širokou tlamou. Menší kus vyhlíží jako dobrácký vousatý strýček, dvoumetrový sumec se už může jevit spíše jako nebezpečně svalnaté monstrum. Tlama plná drobných zoubků ve dvou řadách svědčí o způsobu obživy. Zejména ti menší sumci napadají ze zálohy hejna ryb, často k nic netušící oběti „přijedou“ zespodu. Prudkým rozevřením čelistí dokáže sumec potravu do své prostorné tlamy doslova nasát. Při lovu u hladiny při tom vznikají typické zvuky nazývané „pukání“.

Sumci mají špatný zrak, ale zato skvělý čich a pod vodou i výborně slyší. Stačí hodit do vody něco, co jim chutná, a z nejvzdálenějšího konce zatopeného kamenolomu během pár okamžiků neomylně připlují, jako podle kompasu. Zpravidla ke mně připlouvají sumci osamoceně, každý odjinud. Ale pak se jakoby mezi sebou zdraví, vítají, dotýkají se vzájemně nebo spolu i plavou. Vedle sebe, nad sebou.

Pohladit se ode mě nenechá každý, ale já to beru jako formu platby za krmivo. Dám ti, co chceš, ale musíš vydržet i mou dlaň. Jsou vedle vás, přímo pod vámi, ale když nechtějí, nedovolí vám nic a v mžiku jsou pryč. Během ponoru pak už bez jakékoli dobrůtky potkávám sumce osaměle odpočívající v korunách spadlých zatopených kmenů mezi větvemi. Pod hladinou jsou schováni ve změti rostlin nebo leží v bahnitém dně.

Od planktonu po kachnu

Sumec má mimořádně široké potravní spektrum. Jeho žaludek zpravidla obsahuje bílé ryby, žáby, plazy, vodní ptáky (kachny, potápky), vodní savce, hlodavce (ondatry) nebo dokonce kočky (neopovrhne mršinami). Z větších ryb se nejčastěji zaměřuje na kapry a líny, ale nepohrdne ani bezobratlými živočichy jako jsou červi, žížaly nebo hmyz. Potápěči a rybáři jej často lákají na pečivo, jako jsou rohlíky a piškoty, nebo dokonce na párky.

V mládí se sumci živí planktonem, ale postupem času přecházejí na objemnější stravu a tím pádem i na dravý způsob lovu. Složení potravy mění dle sezóny, záleží i na místě konkrétního výskytu, tedy na jejich možnostech i věku. U mladých sumců tvoří značnou část jídelníčku vodní bezobratlí, žížaly apod. U dna sumec filtruje tlamou bahno, aby z něj získal bezobratlé živočichy, různé červy, plže, obojživelníky, korýše a měkkýše.

Měla jsem také možnost sledovat, jak v lomu, kam jsem se za sumci vydávala, vyvedla kachna mláďata. Každé ráno bylo o jedno méně, až kačena zůstala sama bez svých káčátek. Jsem přesvědčena, že se všechny staly soustem pro některého ze sumců.

Milovník temných skrýší

Z pozice na vrcholu potravního řetězce reguluje sumec stavy bílé ryby, zejména cejna, cejnka, plotice a oukleje a zbavuje vodu uhynulých živočichů. Velikost jeho kořisti je větší než u většiny ostatních dravců, takže jim konkuruje jen v místech početnějšího výskytu. Tam, kde žije větší počet sumců, může dojít i ke zřetelnému poklesu stavů bílé ryby. Vzhledem k velkému zájmu o lov sumce mezi rybáři je ale takových míst na našem území málo.

Sumec je naším původním druhem a ideálním místem jsou pro něj nížinné toky s neregulovanými koryty, kde si vybírá hlubší partie s měkkým bahnitým dnem. Má rád teplejší vodu, takže jej lze zahlédnout také v okolních přiléhajících ramenech s meandry, v tůních, jezerech a teplejších místech v nádržích, kde je pomalu proudící nebo stojatá voda. S oblibou se ukrývá mezi větvemi, vývraty, u podemletých břehů s kořeny stromů a hromadami naplavenin. Vyhledává členité prostředí s úkryty.

Když začne klesat teplota vody, klesá s ní i aktivita sumce. S chladnějším obdobím a v zimních měsících upadá téměř do úplného zimního spánku. U nás v lomu se objevuje zpravidla začátkem letních prázdnin a s posledním srpnovým dnem zase mizí do hloubky. Pak ho zase skoro celý rok nevidíme.

Nástrahy a hádanky

V mládí mají sumci dost nepřátel a dokonce byl mezi nimi prokázán i kanibalismus. Dospělé kusy ovšem dorostou takových rozměrů, že prakticky nemají přirozeného nepřítele. Jen člověka. Díky blízkému a častému kontaktu jsme mohli osudy některých kusů sledovat. Jednoho z nich, kterému jsme dali jméno Karel, zabili harpunou pytláci. Zůstala v něm trčet, jako vykřičník lidské arogance. Nevyhýbají se jim však ani přirozená úmrtí. Například sumec přezdívaný Pepa si našel úkryt v jeskyňce u dna útesu. Z nezpevněné skalnaté stráně se však svalila lavina kamení, která otvor zasypala, a sumec zahynul.

TIP: Zubatá kráska našich vod: Obávaná lovkyně štika obecná

Sumec je vysoce ceněná ryba, a to zejména ve volných vodách, kde se uplatňuje též jeho regulační funkce – omezování přemnožených a méněcenných druhů ryb. Přesto, že o těchto impozantních rybách máme hodně informací, v jejich životě jsou stále období, která představují bílá místa našeho poznání. Celou škálu jejich chování během různých ročních období neznáme. Skutečnost, že žijí v odlišném a pro člověka víceméně nedostupném prostředí, způsobuje, že jejich každodenní život je stále zahalen tajemstvím. My potápěči je alespoň můžeme občas pozorovat a získávat další střípky do rozsypané informační mozaiky.