Dinosauří pěvci: Obrnění pinakosauři se zřejmě projevovali podobně jako ptáci
Objev nejstaršího zachovalého hrtanu ze sklonku křídy ukazuje, že obrnění pinakosauři se mohli projevovat podobně jako dnešní papoušci nebo pěvci
Pinacosaurus grangeri byl středně velký ankylosaurus – obrněný býložravý dinosarus, vyzbrojený těžkým kylem na konci ocasu. Nešlo o žádného drobečka – mohl vážit kolem dvou tun a dosahoval délky až pěti metrů. Žil na území dnešního Mongolska a Číny na konci období křídy, přibližně před 84 až 72 miliony let. Jak ukazuje nedávný výzkum publikovaný v recenzovaném vědeckém časopisu Communications Biology, ač se Pinacosaurus grangeri svým vzhledem ptákům rozhodně nepodobal, v některých ohledech byl ptákům nečekaně blízký.
Junki Yoshida z Muzea Univerzity Hokkaido a jeho kolegové prostudovali velmi vzácný nález hrtanu pinakosaura a dospěli k závěru, že hlasové projevy těchto prehistorických tvorů se mohly podobat projevům dnešních ptáků.
Unikátní nález hrtanu
Fosilie hrtanů se nacházejí jen zcela výjimečně, jde totiž o velmi křehké struktury, které obvykle nevydrží proces fosilizace. V případě nálezu u pinakosaura se paleontologové nejprve domnívali, že jde jinou část krku jiného neptačího dinosaura. Pravdu odhalila až detailní analýza nalezené fosilie. Podle vědců jde o o nejstarší nalezenou fosilii hrtanu na světě.
Hrtanové chrupavky Pinacosaurus grangeri – krikoidní (fialová), arytenoidní (zelená) a ceratobranchiální (modrá). (ilustrace: Communications Biology, Tatsuya Shinmura, CC BY 4.0)
Hrtan Pinacosaurus grangeri se podle paleontologů podobá syrinxu – zpěvnému ústrojí ptáků a jakési ptačí obdobě hlasivek savců. Badatelé připodobňují tento dinosauří hrtan k syrinxu pěvců a papoušků. Vzhledem ke stavbě hrtanu a také velikosti těchto zvířat se podle Yoshidy pinakosauři nejspíš projevovali „velmi hlasitě a explozivně“.
TIP: Ocas nově objeveného ankylosaura Stegourose připomíná válečný kyj Aztéků
Podle vědců je docela dobře možné, že pinakosauři používali své hlasy velmi podobně jako moderní ptáci, tedy při namlouvacích rituálech, komunikaci s mláďaty a při obraně před narušiteli svého teritoria či varování před predátory. Tento výzkum opět ukazuje, že naše představy o druhohorách, zejména o jejich druhé polovině, bývají poněkud zkreslené. Místo „kvákajících“ tropických lesů a kapradin mohlo jít o svět listnatých hvozdů, v nichž se překřikovali gigantičtí „papoušci.“