David proti jugoslávskému Goliášovi: Slovinská válka za samostatnost (1)

Součást sebevědomí každého státu tvoří touha být pánem na svém vlastním území. A tato tužba provázela Slovinsko dlouhá léta. Vždy bylo považováno za nejvyspělejší stát bývalé Jugoslávie, ekonomicky nejsilnější a navíc s geograficky výhodnou polohou. Ze všech států v rámci federace mělo nejblíže západnímu smýšlení a hodnotám. Kroky směřující k osamostatnění začala tato země (čítající bezmála dva miliony obyvatel) uskutečňovat již po jarních volbách v roce 1990.

O samostatnost museli Slovinci bojovat už od raného středověku a od 16. století se i oni ocitli v habsburském soustátí. Po rozpadu Rakouska-Uherska se znovu dostali do područí cizí moci. Po druhé světové válce sice Slovinsko obdrželo některé atributy státu, ovšem s komunistickým vedením v rámci komunisticky pojaté federace. To se však začalo měnit v 80. letech, když se po smrti stmelující autority Josipa Broze Tita (†1980) jugoslávský stát začal postupně rozkládat. Navíc k tomu přispěly i politické změny v socialistických zemích po nástupu Michaila Gorbačova v SSSR. Perestrojka a glasnosť – trendy, které koncem 80. let zasáhly celou východní Evropu, doputovaly i do nejzápadnější části Jugoslávie.

Zapomenutá klauzule

Slovinsko, nejvyspělejší svazová země bývalé Jugoslávie, si dobře uvědomovalo svůj ekonomický potenciál. Jeho vrchní představitelé se pomalu, ale jistě začali připravovat na osamostatnění a nezávislost. V tomto okamžiku využili klauzule ze zastaralé svazové ústavy Jugoslávie z roku 1974, podle níž každý z jednotlivých států mohl federaci kdykoli opustit.

Tento dovětek se nacházel v ústavě pouze pro forma, vyjadřoval tak zdánlivou svobodu jednotlivých republik SFRJ. V roce 1974 bylo využití klauzule nemyslitelné, v roce 1990 přímo žádoucí. Válka představovala rozuzlení napjatých vztahů mezi Slovinskem, jež po jarních volbách roku 1990 stále více směřovalo k odtržení, a Jugoslávskou lidovou armádou (JLA).

Válka ve vzduchu

Lublaň usilovala o decentralizaci a demokratizaci, avšak všechny její návrhy na nové uspořádání vztahů centrum smetlo ze stolu. A protože se velkosrbský nátlak neustále stupňoval (nejdříve v oblasti Kosova a poté v dalších částech soustátí), rozhodla se během referenda z 23. prosince 1990 většina slovinských obyvatel pro samostatnost a nezávislost. Ve vzduchu visel ozbrojený střet, na nějž se JLA začala ve Slovinsku a Chorvatsku připravovat po volbách v roce 1990 tím, že z těchto republik odvážela zbraně, aby se jich nezmocnily místní složky.

Na rozpadu Jugoslávie a válce o Slovinsko se velkou měrou podílel nástup srbských nacionalistických sil v čele se Slobodanem Miloševićem. Idea velkého Srbska měla příznivce také ve vrcholných armádních pozicích. Část představitelů JLA zase věřila, že potíráním separatistů chrání jugoslávskou ideu o rovnoprávnosti všech národů. 

Vyhlášení nezávislosti

Dvacátý pátý červen 1991 znamená datum, které se mimořádně zapsalo do slovinské i chorvatské novodobé historie. Právě tehdy, tedy o den dříve, než se původně očekávalo (aby se předešlo případnému zákroku federálních orgánů), vyhlásil slovinský parlament formou takzvané Deklarace o nezávislosti úplnou samostatnost Republiky Slovinsko. Stejně tak učinilo Chorvatsko. Tento krok představoval onu pomyslnou poslední kapku; Bělehradu došla trpělivost.

Dokončení: David proti jugoslávskému Goliášovi: Slovinská válka za samostatnost (2)

Kdo však nakonec Slovinsko zradil, bylo Chorvatsko. Před rozpadem Jugoslávie se zdálo, že tyto dvě země jsou (coby katolické a hospodářsky nejrozvinutější státy federace) blízkými spojenci v zápase proti centralistickým silám, které měly naopak silnou podporu v ekonomicky slabších a převážně pravoslavných republikách. Ale při vypuknutí válečného konfliktu se ukázalo, že tomu tak není. Záhřeb měl potíže už od léta 1990, kdy se musel vyrovnávat s odporem krajinských Srbů, kteří se chtěli odtrhnout a připojit se k Bělehradu. Chorvati měli také smůlu v tom, že je JLA v květnu 1990 (na rozdíl od Slovinců, kde si část kdysi společného federálního státu ubránila Teritoriální obrana) obrala o veškerou zásobu zbraní.