Československý obchod se zbraněmi: Děla a minomety pro Izrael

Mezi pěchotní zbraně se řadí i kulomety, jichž se do Izraele odesílalo hned několik typů. Nejpočetnějším se stal německý kořistní MG 34 ráže 7,92 mm, kterých Izrael dostal 5 515 kusů v hodnotě 105 270 415 Kčs. Náleželo k němu nezbytné příslušenství – pásy pro sto nábojů.

Předchozí část: Československý obchod se zbraněmi: Dodávky navzdory embargu

Emgéčka i šestadvacítky

Dále následovala menší objednávka a dodávka 500 lehkých kulometů ZB 26 (v literatuře často mylně označovaných jako kulomety BREN, což byla britská licenční verze čs. kulometu) a 900 těžkých kulometů ZB 37 s kompletním příslušenstvím, ovšem bez optiky. Tato objednávka měla hodnotu 94 750 000 Kčs. Pro všechny druhy zbraní ve stejné ráži 7,92 mm Izraelci nakoupili více než 80 milionů nábojů v hodnotě 122 143 500 Kčs. V roce 1949, tedy už po etablování nového režimu v Praze, projevila izraelská armáda zájem o další nákupy.

Opět se jednalo o kombinaci předválečné výzbroje, především kulometů, kořistních zbraní po německé armádě a typů nově vyráběných čs. zbrojovek. Mělo jít o 200 000 pušek P-18 s vyžádanými konstrukčními změnami, 600 vojenských výcvikových pušek vz. 22 (malorážky), 1 000 samopalů ZK 476, 1 000 samonabíjecích pušek ZK 420, 1 500–4 000 lehkých kulometů ZB 26 a 100 těžkých kulometů ZB 37 s příslušenstvím.V roce 1950 přišla z Tel Avivu žádost o rozšíření objednávky o vojenské malorážky ZKM 454 ráže 5,6 mm.

Raději těžší váhu a větší kalibr

Na začátku února 1948 projevila Židovská agentura zájem o celou řadu typů těžké techniky, především německých děl. Vznikl soupis jednotlivých kategorií, které Izraelci potřebovali. Šlo o 160 polních děl ráže 75 mm, protitankových děl do ráže 60 mm, protiletadlových 40mm děl, 200 protiletadlových 37mm kanónů a 200 plamenometů. Součást objednávky měly tvořit i náboje pro jednotlivé druhy zbraní. Dále se mělo jednat o 50 lehkých tanků s dělem ráže 37 mm nebo větší a dvěma těžkými kulomety. Ve stejném počtu Izraelci požadovali i stíhače tanků. Specifikace pro oba typy doprovázela též podrobné upřesnění typů i počtů munice pro tanky.

Poslední kategorie zahrnovala leteckou techniku. Stíhačky zastupovala domácí Avia S-199 (tedy původně německý stíhací Messerschmitt Bf 109 s jiným typem motoru) a britský Supermarine Spitfire Mk.IX, oba v počtu po 30 kusech. Bombardovací stroje zahrnovaly deset rychlých bombardérů Mosquito a čtveřici dálkových bombardérů Halifax (nebo podobný typ). Součástí dodávek měla být i kompletní výzbroj, munice a pumy, a to jak pro bombardéry, tak stíhací letadla.

Ministerstvo národní obrany rozhodlo, že pro uspokojení izraelských požadavků může uvolnit pouze desítku tanků LT vz. 38, 65 stíhačů tanků ST-1 (německý typ Jagdpanzer 38 Hetzer vyráběný u nás v továrně ČKD) a 2 500 plamenometů vz. 40N včetně příslušenství. K ostatním položkám se vyslovilo negativně, kromě již dříve schváleného dodání desítky stíhacích S-199 s výzbrojí. Po oznámení ceny za nabízené tanky se izraelská strana rozhodla tuto část objednávky zrušit vzhledem k jejich vysoké ceně. V zahraničí dosahovaly ceny obrněné techniky z válečných přebytků přibližně poloviny oproti taxám požadovaným čs. zbrojovkami. 

Děla, minomety, messerschmitty...

Dodávky dělostřeleckých zbraní se rozběhly až v roce 1948. První zásilka obsahovala 12 houfnic vz. 16/19 ráže 100 mm, stejný počet 75mm horských kanónů vz. 28/J, 32 minometů vz. 34N ráže 82 mm, 18 minometů vz. 36N ráže 50 mm a 16 minometů vz. 42N ráže 120 mm. V květnu 1949 následovala další část zahrnující 20 minometů vz. 36N ráže 59 mm, pět záložních hlavní a více než 26 000 min, 30 minometů vz. 28N ráže 80 mm s příslušenstvím (kromě zaměřovačů) a přibližně 27 000 kusů munice, čtyři minomety vz. 36 ráže 80 mm s příslušenstvím včetně zaměřovačů a 5 000 nábojů, čtyři horské houfnice vz. 40N ráže 105 mm a 1 500 ostrých granátů a dalšího příslušenství.

Ještě před dodáním zákazníkovi prošly zbraně kvůli poškození opravami ve Škodových závodech v Plzni. Nově se rodící izraelské vojenské letectvo trpělo nedostatkem bojových strojů. Izraelci je potřebovali především pro ochranu svých dopravních letadel, která zásobovala obležený Jeruzalém i další židovská města a osady. Na počátku války za nezávislost toto snažení úspěšně mařily egyptské vzdušné síly, které několik izraelských dopravních letadel poškodily a začaly podnikat nálety na Tel Aviv.

V lednu 1948 proto zástupci Židovské agentury zahájili jednání o dodávkách stíhaček S-199 a v březnu souhlasilo ministerstvo národní obrany s dodáním deseti letadel včetně výzbroje, munice, náhradních dílů a pilotní výstroje. V Československu vyrobené a přejmenované messerschmitty měly dorazit po železnici v rozmontovaném stavu a v místě dodání je čs. mechanici opět smontovali. Druhá objednávka na stejný typ přišla v červenci, tentokrát na 15 kusů.

Pokračování: Československý obchod se zbraněmi: Dolary za Beneše i za Gottwalda (vychází 23. února)

Kromě S-199 Praha poslala i dva stroje C-2, tedy původně německé Arado Ar 96, sloužící k výcviku pilotů. Kromě samotných letadel zahrnovaly dodávky také značné množství munice pro palubní zbraně, několik tisíc lehkých leteckých pum o hmotnosti 1 a 2 kg, signální rakety, ale i těžké pumy o hmotnosti 250 a 500 kg.