Kdyby byla Země dvakrát větší, byla by při stejné hustotě osmkrát hmotnější a přitažlivá síla na jejím povrchu by také vzrostla dvakrát. Znamenalo by to, že by byl rovněž proporčně větší atmosférický tlak na povrchu. Zvýšený tlak by ovšem nejspíš vedl k výraznějšímu skleníkovému efektu na počátku vývoje planety, a pak by zůstávalo otázkou, zda by vůbec mohla na povrchu zkondenzovat voda a vytvořit oceány. Pokud by k tomu nedošlo, nevyvinul by se na Zemi život.
Předpokládejme však, že voda kondenzovat mohla. Život by se pak mohl zrodit, musel by se ovšem novým podmínkám přizpůsobit. Rostliny, jež se pnou ke Slunci, by musely být mnohem tužší, aby jejich buněčná struktura váhu nadzemních částí unesla. Zvířata by musela mít podstatně mohutnější nohy, pokud by se jim vůbec vyvinuly. Mohlo by totiž být výhodnější zůstat co možná nejníž nad zemským povrchem a raději se po něm plazit než běhat. Je možné, že by světlo světa nikdy nespatřili létající tvorové, případně že by život zůstal pouze v oceánech.
Zvýšené by byly i parciální tlaky jednotlivých komponent atmosféry: Například při stejném složení plynného obalu planety by parciální tlak kyslíku mohl dosáhnout hodnoty 540 mm rtuťového sloupce, což je pro člověka toxické. I s tím by se však život nejspíš vyrovnal. Každopádně by vypadal úplně jinak, než jak ho známe dnes.
