Co může astronomům prozradit světelné echo?
Světelné echo nabízí jednu z mála možností, jak mapovat rozložení nesvítící látky v okolí jasných proměnlivých zdrojů
Princip je stejný, jako když jdeme v noci lesem: Obklopují nás stromy a jiné překážky, ale protože je tma, vidíme je přinejlepším značně nezřetelně. Pokud blikneme baterkou, světelné paprsky se od předmětů odrazí, čímž je osvětlí a my můžeme „zmapovat“ přinejmenším tu část lesa, kam kužel světla dopadl.
TIP: Vzácný zelený záblesk při západu slunce: Snadno vysvětlitelná záhada
Ve vesmíru mohou takovou „baterku“ představovat třeba výbuchy supernov či záblesky některých proměnných hvězd. Vzniklý světelný impulz se šíří do okolí, které je však značně rozlehlé, takže v jeho postupném osvětlování hraje roli konečná rychlost světla: Ke vzdálenějším strukturám dorazí fotony se zpožděním. Okamžik spatření odlesku ovlivňuje i vzdálenost bodu odrazu do detektoru pozorovatele. Světelný impulz postupně prosvěcuje struktury v okolí zdroje, což astronomům dovolí mapovat například rozložení prachových struktur, jež by jinak zůstaly pro přímé pozorování skryté. Zaznamenaný vývoj světelného echa od proměnných zdrojů na jednom objektu pak umožňuje pohlédnout do historie zdroje.
