Čísla, na nichž záleží: Počítání sestřelů za první světové války (1)
V létě 1915 se objevily první stíhačky určené k boji s nepřátelskými letouny ve vzduchu, takže brzy nastala potřeba vzdušná vítězství nějak evidovat a určit pravidla k jejich uznávání. Francouzi, Němci i Britové šli každý svou cestou, a tak na každé straně vznikl poměrně propracovaný systém
Nejslavnější stíhač všech dob „rudý baron“ Manfred von Richthofen prý jednou prohlásil: „Najdi ve vzduchu nepřítele a sestřel ho, vše ostatní je nesmysl.“ I když šlo samozřejmě o značné zjednodušení, svůj přístup ke vzdušným vítězstvím tím vystihl přesně. Každý stíhač toužil sestřelit svého prvního nepřítele, získat páté vítězství a stát se esem či předhonit v počtu „zářezů“ kolegu od jednotky. Od toho se také odvíjelo povyšování, udělování vyznamenání a někdy i finanční odměna.
První krev
K prvnímu doloženému zničení letounu jiným letadlem ve vzduchu došlo 8. září 1914 na východní frontě. Štábní kapitán Petr Nestěrov narazil na trojici rakouských Aviatiků B.I, které právě bombardovaly ruské polní letiště. On sám pilotoval neozbrojený jednoplošník Morane M, a tak se pokusil srazit nepřátelský stroj úderem podvozku. Současně se jednalo o první taran v historii. Náraz se mu ale nepovedl a oba letouny se zřítily. Všichni letci zahynuli v jejich troskách.
První letoun zničil střelnou zbraní podle všeho poručík německého námořnictva Günther Plüschow. Boj se odehrál 28. září 1914 nad Čching-taem na Dálném východě. Na jeho Rumpler Taube zaútočil pilot japonského farmanu a došlo k přestřelce. Plüschow vypálil několik ran ze své pistole a nepřátelský letoun se zřítil ve vývrtce k zemi. Zajímavé je, že své vítězství nenahlásil. Němci v oblasti disponovali jen několika stroji a podle rozkazu se měli nepříteli ve vzduchu vyhýbat. K oficiálnímu potvrzení sestřelu proto nedošlo.
Letadlo jako zbraň
V prosinci 1914 francouzský letec Roland Garros opatřil svůj stroj kulometem, který namontoval před kabinou pilota. Na vrtuli v místě výstřelné dráhy přidělal ocelové klíny, které kulky odrážely stranou. Pilot nemusel zbraň držet a mohl se soustředit na řízení. Mířil celým strojem a pálil přímo před sebe, což vyhovovalo taktice útočného boje. Prvního dubna 1915 sestřelil pozorovací albatros, o dva týdny později získal druhé a 18. toho měsíce třetí vítězství.
Sestřely nepřátelských letadel ve vzdušném boji zatím zůstávaly velmi ojedinělé, takže se jim dostávalo zasloužené pozornosti nejen ve francouzském tisku, ale hlavně v hlášeních. Samotní piloti si je také pečlivě evidovali. Když Garros dosáhl svého třetího vzdušného vítězství, v novinách vyšel článek, v němž autor pilota označil pojmem „stíhací eso“. Později se ale objevila definice, která stanovovala, že esem se stává stíhač po získání pěti sestřelů. Prvním takovým se stal francouzský pilot Adolphe Pégoud. Ten v únoru 1915 ještě za kniplem dvoumístného stroje sestřelil dva letouny a jeden donutil k přistání, což se také počítalo jako oficiální vítězství. Čtvrtého a pátého dosáhl 3. dubna 1915 již za řízením jednomístného letounu.
Zkáza na fokkerech
V létě 1915 dorazily na frontu německé stíhačky Fokker E.I vyzbrojené vpřed pálícím synchronizovaným kulometem. Jako první na nich začal létat zkušený Oswald Boelcke a jeho spolubojovník Max Immelmann. Oba brzy poznali, že dostali do rukou smrtící zbraň. Dohodoví letci nedokázali novému nebezpečí čelit, jednoplošníky pročesávaly oblohu nad frontou a lovily nepřátelské průzkumné a pozorovací letouny.
TIP: Eddie Rickenbacker: Nejúspěšnější americký pilot první světové války
Boelcke záhy vypozoroval, že osamocený stíhací letoun se dá velmi snadno překvapit, a tak přesvědčil svého kamaráda Immelmanna, aby létali do akce spolu. Patrně tak spolu vytvořili první dvojici velitel–číslo. Na začátku roku 1916 měl Boelcke na účtu už osm sestřelů a Manfred von Richthofen o svém tehdejším veliteli později napsal: „Létá nad frontu sám a denně zničí před snídaní jednoho Angličana."
