Chirurgické poprvé: Kdy byla poprvé použita anestezie a kdo vyoperoval první žlučník?
Díky objevu anestezie jsou dnes operativní zákroky zcela standardní součástí medicíny. Jen ve Spojených státech jich lékaři provedou 50 milionů ročně a průměrný obyvatel USA absolvuje sedm operací za život. Není tomu však tak dávno, kdy lékaři se skalpelem v ruce vstupovali na neprobádaná území
Když se střeva zanítí
6. 12. 1735 | první apendektomie
Červovitý přívěsek slepého střeva – známější jako apendix – představoval pro lékaře v minulosti dlouho záhadu. Anatomicky jej popsali v roce 1521, nicméně celé stovky let se jim nedařilo zjistit, k čemu vlastně slouží. Zato velmi dobře věděli, jak nepříjemně nám dokáže zavařit, když se zanítí. Akutní apendicitida je ostatně i dnes nejčastější akutní břišní příhodou, nicméně její řešení už pro lékaře představuje doslova rutinu a provádí se zpravidla laparoskopicky. V řadě případů navíc není ani nutné použít skalpel – při včasném zachycení problému se dá infekce potlačit pomocí antibiotik.
Až do 18. století však pacienti se zánětem slepého střeva nezřídka umírali kvůli infekci, která se ze střev postupně rozšířila do celého organismu, aniž by kdokoliv dokázal odhalit její příčinu. Úlevu poprvé v historii přinesl chirurgický zákrok provedený na sklonku roku 1735 v londýnské St. George Hospital. Úspěch je o to významnější, že se tak stalo více než sto let před zahájením systematického užívání anestezie. Hlavní roli sehráli dva aktéři: jedenáctiletý chlapec, který nešťastnou náhodou spolkl připínáček, jenž mu perforoval střevní sliznici, a lékař Claudius Aymand, jenž jeho život premiérovým zákrokem zachránil.
Konec bolesti
16. 10. 1846 | první použití anestezie na operačním sále
Jedním z největších nepřátel lékařů nebyla po dlouhá staletí infekce nebo neléčitelná diagnóza, ale bolest. Pacienta, který v nesnesitelných mukách nevydrží v klidu, totiž samozřejmě nelze operovat, a zachránit mu tak život. Předchůdci dnešních chirurgů se až donedávna museli spoléhat na ne zcela stoprocentní omámení alkoholem – k operaci se proto uchylovali pouze v nevyhnutelných případech, zpravidla kvůli amputacím; do břišní či hrudní dutiny se ze zřejmých důvodů raději neodvážili zasahovat vůbec.
Změnilo se to v polovině 19. století, kdy se konečně podařilo objevit látku schopnou pacienta uspat zcela dokonale: éter. V nemocnici Massachusetts General v americkém Bostonu se 16. října 1846 odehrála událost, která se už navždy zapsala do dějin medicíny: Zubař William T. Morton před zraky ohromených přihlížejících demonstrativně provedl odstranění nádoru z oblasti pacientova krku, aniž by se dotyčný probudil. Operační sál, kde k tomu došlo, dnes slouží jako muzeum.
V Evropě zažilo použití anestezie svou premiéru jen o čtyři měsíce později, a to díky pražské nemocnici Na Františku. Magistr chirurgie Celestýn Opitz z řádu Milosrdných bratří, kteří tehdy nemocnici spravovali, v únoru 1847 s pomocí éteru úspěšně amputoval končetinu. Použití anestezie se osvědčilo a řádový bratr během následujících dvaceti let provedl ještě 186 zákroků.
Orgán jako nový
7. 12. 1905 | první transplantace
Není mnoho prvenství, kterými by se mohla pochlubit česká lékařská škola. O to významnější je proto událost, jež se odehrála v Olomouci před 115 lety. Oční lékař Eduard Konrád Zirm na zdejší oftalmologické klinice provedl úspěšnou transplantaci rohovky; šlo zároveň o vůbec historicky první úspěšnou transplantaci vůbec. Pacientem byl jistý Alois Glogár, který si krátce předtím poleptal oči vápnem. Zirm vyjmul a nahradil jeho zakalenou rohovku zdravou, získanou od živého dárce.
Transplantace životně důležitých orgánů ale přišly na řadu až o padesát let později; první pokusy se navíc často nepovedly, neboť lékaři si nedokázali poradit s imunitní odpovědí těla, které darovaný orgán odmítalo. V roce 1954 se bostonskému chirurgovi Josephu Murraymu povedlo úspěšně transplantovat ledvinu mezi jednovaječnými dvojčaty, a zajistil tak příjemci dalších osm let života. O pět let později jako první transplantoval ledvinu mezi nepříbuznými pacienty a byl to rovněž on, kdo poprvé úspěšně využil ledvinu mrtvého dárce. V roce 1990 se za svůj výkon dočkal nejvyššího ocenění: Nobelovy ceny.
Jako velký přelom na poli chirurgie se označuje rovněž datum 3. prosince 1967, kdy jihoafrický kardiolog Christiaan Barnard poprvé úspěšně transplantoval srdce. Pacient sice po osmnácti dnech podlehl zápalu plic, přesto šlo o nebývalý úspěch. I v dnešní době jsou tyto zákroky ojedinělé, ročně se po celém světě transplantuje zhruba 3 500 srdcí, přičemž pacienti průměrně přežijí dalších 15 let.
Žlučník musí pryč
12. září 1985 | první laparoskopická cholecystektomie
Jakýkoliv lékařský zásah do organismu by měl být co možná nejšetrnější kvůli usnadnění následného hojení – zejména pokud jde o chirurgický zákrok, při němž je potřeba použít skalpely a dostat se hlouběji do břišní nebo hrudní dutiny. Eliminaci poškození zdravé tkáně zhruba před sto lety výrazně napomohlo rozšíření endoskopických metod, při nichž se vytvoří jen nepatrný otvor sloužící k tomu, aby se dovnitř zavedly potřebné nástroje. Orientaci uvnitř útrob umožňovala zpočátku zrcátka a různé optické přístroje, dnes mají lékaři k dispozici špičkové kamery.
Právě rozvoj moderních zobrazovacích metod umožnil, aby se endoskopie začala využívat nejen k diagnostice, ale i na operačním sále. Boom tzv. laparoskopických zákroků proběhl zhruba v posledních třiceti letech. Důležitý milník se odehrál 12. září 1985, kdy lékaři v německém Böblingenu touto metodou poprvé v historii odstranili žlučník. Vedoucí chirurg Erich Mühe později za svůj revoluční počin obdržel vyznamenání Německé chirurgické společnosti. Tzv. cholecystektomie je dnes nejčastějším typem laparoskopie na světě.
Sólo pro roboty
13. 10. 2010 | první kompletně robotická operace
Nechali byste se operovat strojem? Robotickou chirurgii sice medicína zná již od 70. let minulého století, nicméně kanadský pacient, který v říjnu 2010 podstoupil v Montrealu odstranění prostaty, bezpochyby prokázal značnou odvahu – stal se totiž historicky prvním člověkem na světě, u jehož operace neasistoval žádný lidský chirurg; výkon kompletně provedly dva úzce spolupracující robotické přístroje.
Zatímco samotný zákrok spočíval v dokonale přesných „rukách“ (lépe řečeno robotických ramenech) již předtím standardně užívaného chirurgického robota daVinci, premiéru na sále zažil jeho „kolega“ McSleepy, vyvinutý právě týmem montrealských lékařů. Tento anesteziologický robot dokáže namíchat a podat uspávací prostředek v daleko preciznějším dávkování, než by kdy zvládl člověk.
Odborníci dnes nepochybují, že právě robotizace je cestou, kterou se chirurgie bude vydávat. Hlavní výhodu spatřují ve zmíněné přesnosti: nejen co se týče anestezie, ale zejména v případě invazivních zásahů do tkáně. Robotický operatér dokáže minimalizovat množství řezů na nezbytné minimum a uleví lékařům při operacích vyžadujících množství jemných a repetitivních pohybů, při kterých se ruka držící skalpel začne rychle chvět. Díky tomu se výrazně sníží doba rekonvalescence po zákroku. Perspektivní budoucnost se v současnosti předpovídá operacím na dálku (tzv. teleoperacím), při nichž se chirurg bude moct nacházet třeba na druhém konci světa a robota bude ovládat pomocí přenosu signálu.
Premiérové chrurgické operace:
| 1735 | první apendektomie (odstranění slepého střeva) | 1940 | první výměna kyčelního kloubu |
| 1843 | první hysterektomie (odstranění dělohy) | 1950 | první laserová operace očí |
| 1846 | první použití anestezie na operačním sále | 1952 | první úspěšné oddělení siamských dvojčat |
| 1893 | první úspěšná operace srdce | 1958 | první implantace kardiostimulátoru |
| 1905 | první transplantace | 1960 | první operace by-passu |
| 1906 | první transgenderová operace | 1966 | první transplantace slinivky břišní |
| 1916 | první krevní transfuze | 1985 | první laparoskopická cholecystektomie (odstranění žlučníku) |
| 1917 | první plastická operace | 2010 | první kompletní transplantace obličeje |
| 1925 | první otevřená operace srdce | 2016 | první transplantace dělohy |
