Casanova, Byron nebo Moulay Ukrutný: Kdo byl největší milovník v dějinách?
O status největšího milence v dějinách by se mohla ucházet celá řada známých historických osobností. Tam, kde známe podrobnosti jen z autobiografií, je důvod k pochybám. To jiní pečlivě dokládali každou milenku pramínkem vlasů...
Moulay Ismail Ibn Sharif (1645–1727)
Moulay Ukrutný, Stavitel i Dobyvatel… už z množství přídomků lze vyčíst, že novopečený marocký král má plné ruce práce. Tento pozoruhodný muž dokáže proplout úskalími národní politiky a navzdory všem dovést svou zemi k nebývalému rozkvětu. Nejlepší nápady na něj přicházejí, jak jinak, v náručí krásných žen.
Jeho harém je ve světě proslulý. Tráví tam skutečně hodně času a je i při tomto počínání nadmíru plodný. Historikové spočetli, že za 35 let své vlády si chodil vyrazit z kopýtka 0,85 až 1,45 krát za den.
Bublající fontánky, zeleň keřů se vonnými květy, mísy plné sladkého ovoce… Za zdmi harémových paláců to vypadá jako v ráji. Není divu, že tu Moulay, strachujíc se o svůj život, nachází klid a uvolnění. Navíc na nahém ženském těle se dá dýka těžko ukrýt. Harémoví kleštěnci obhospodařovali pro svého pána stádečko až šesti stovek milenek nejrůznějších tvarů a proporcí, které průběžně obměňovali a doplňovali. Jistě, nemalá část přítomných exotických krásek se do harému dostala jako loupežná kořist či zakoupené otrokyně, ale majoritní podíl tu tvořily „dobrovolnice“…
Harém? Daly mu to darem
Ženy se totiž v harému marockého krále nepředřely. Koupele, lázně, sauny, opalování, natírání se vonnými oleji, občas zpestření hrou na loutnu či tancem. Taková milenka mohla klidně déle než rok čekat na svou „velkou“ noc. Moulay se snažil netrávit příliš mnoho času s jedinou milenkou, aby se nestala součástí úkladů jeho protivníků. Jako těhotná pak už ztratila na tržní hodnotě, ale král byl za prokázané služby uznalý. Pohotově jí vyplatil slušnou jednorázovou apanáž a mohla se rozhodnout, kam se svým outěžkem zamíří.
Pokud se jí narodil syn, měl budoucí kariéru zajištěnou. Náboženské i formální vzdělání mu totiž hradil král a mohl počítat i s příslibem slušné práce ve státní správě či armádě. Moulay nikomu nevěřil, jen ke svým levobočkům byl smířlivý. Vyráběl si přece své nejvěrnější poddané. Během třiceti dvou let své vlády tak marocký sultán přivedl na svět 1 171 dětí, z toho 885 chlapců.
Sultáni a králové se sice od té doby na marockém trůně střídají, dynastie přicházejí a odcházejí, ale dodnes má genetický základ, daný harémovým přeborníkem Moulayem, třetina celé třiatřiceti milionové populace Maroka.
Giacomo Casanova (1725–1798)
Jeho jméno je synonymum pro rafinované svůdníky. Giacomo Casanova: cestovatel, špion, svobodný zednář a kněz v jedné osobě. Dobrodružství jeho všedního života by nejspíš vydalo na desítky autobiografických románů, on však o sobě napsal jen jediný: knihu Storia della mia vita – Dějiny mého života.
Na díle lze poznat, že autor, tehdy už stárnoucí a vzpomínající kmet, zaměstnaný coby prostý knihovník na zámku v Duchcově, rád nechává ve své fantazii ožít příběhy své bujné minulosti. Popisuje bezpočet milostných dobrodružství a nevynechává ani pikantní podrobnosti. Snad je to nevraživostí, kterou jeho úspěchy s ženami vyvolávají u současných historiků, ale stále více se pochybuje o kvantitě (nikoliv kvalitě) jeho milostných hrátek a hlavně o tom, nakolik si ono „vzpomínání na lepší časy“ přibarvil. Jisté je jen to, že popisuje reálné osoby, se kterými se skutečně za svého života setkal.
Libertinské počty: kolik lásek, tolik potratů
Casanova miloval život a lásku ve všech podobách. Soudě podle jeho memoárů mu nečinilo potíže potěšit se s mladičkou, sotva jedenáctiletou dívkou, ale to pravé prý byl až sex se dvěma sestrami zároveň.
K tomu, aby pobláznil vdané paničky, mu prý často stačil jen pohled nebo několik horoucích slov a dámy se s ním vydávaly za nejroztodivnějšími zážitky. Byl to geniální taktik a dokázal přesně vycítit, na co ženy myslí… Když k tomu přidal nezpochybnitelné charisma, nimbus světaznalce a perfektní vystupování, měl úspěch zaručen. Muž, který byl na roztrhání, si však svým chováním a svobodomyslnými názory vyrobil řadu nepřátel a pořádně si to rozlil u církve. Ve své knize popisuje 122 milostných aférek a románků. O jeho potomcích, ať chtěných či nikoliv, však toho není příliš známo. Svůdník totiž nebyl právě charakterním uživatelem antikoncepce, ale zato vynikajícím způsobem zásoboval andělíčkářky v celé rozmarné Evropě.
George Gordon Noel Byron (1788–1824)
Lord Byron byl vrcholný představitel syrového anglického romantismu. Jeho nepokojná duše básníka však nemohla nalézt klid a to zcestoval Evropu, Balkán a prý i Dálný Východ. Všude si jej našly jeho dávné či nové lásky, milostné aféry a nevyhnutelně také žárliví manželé či milenci. Byron byl jako štvaná zvěř, ale jeho sebezničující aura ženy prostě neodolatelně přitahovala. Představoval ideál pravé mužnosti, byť s jeho orientací to nebylo až tak jednoznačné. Často se upozorňuje na jeho lehce bisexuální sklony, což ovšem u tehdejších básníků nebylo zase tak neobvyklé.
Jeho životní styl jej předurčil k nepřebernému množství skandálů. Dluhy, rozvody a obvinění z incestu či sodomie přitom patří k těm slabším. Jeho dravčí sexuální apetit, hraničící s nestřídmostí, má pravděpodobně původ v neklidném dětství.
Veselé prázdniny v Benátkách
Když v dětství vidí, jak si jeho chůva užívá s kunčafty z nedaleké hospody, zatímco jeho čistá láska k dívce ze sousedství zůstává nenaplněna, je zlomen. Vidí, že morální city netáhnou, zatímco neřest kvete v puritánském okolí o sto šest. Vzbouří se proti konvencím společností, a začne si razit vlastní cestu svým osudem. Prý je: „Dostatečně odtržený od společnosti, aby se mohl stát poustevníkem, ale příliš živý na to, aby se definitivně izoloval.“
Záhy jdou počty jeho milenek do desítek. Historikové evidují tři jeho legitimní potomky a spekulují o několika levobočcích. A pokud jde o samotný výkon? Víme, že za jeden rok v Benátkách nasbíral 250 skalpů. A to doslova, neboť do svého italského deníčku doložil každý úlovek pramínkem vlasů.
