Čas duchovní a světský: Kdy se objevily na hodinách první ciferníky a proč má hodina šedesát minut?
Předtím než se naše dny rozdělily do čtyřiadvaceti hodin, nehrál konkrétní čas příliš důležitou roli. Lidé se řídili Sluncem a velmi vágní denní dobu určovalo recitování náboženských žalmů. Pokrok si však vyžádal změnu…
Ačkoliv potřebu měřit čas vnímáme jako samozřejmou, po většinu minulosti dělili lidé své dny jen nepřesně a nesystematicky. Už ve starověku sice existovaly různé vodní mechanismy a sluneční hodiny, nešlo ovšem o běžně užívaná zařízení: Určování času bylo obvykle vyhrazeno pouze duchovenstvu a obyčejný život nesvazovalo. Sloužilo ke stanovení momentu, kdy se mniši scházeli ke společným modlitbám, jejichž rytmus řídil celý chod kláštera.
Na ciferníku nesejde
Koncem 12. století se objevily mechanické hodiny a odměřování času se jejich prostřednictvím výrazně zdokonalilo. Od 14. věku se pak hodinové stroje instalovaly do věží chrámů a katedrál coby symbolický důkaz sebevědomí města: Na rozdíl od těch současných neměly ciferník, pouze v relativně stejném intervalu rozeznívaly zvon. Většinou se přitom nastavovaly na základě astronomických pozorování, výjimkou však nebylo ani zcela nahodilé seřízení. Nejstarší dochovaný hodinový stroj z katedrály v Salisbury se navíc v průběhu dne o patnáct minut zpožďoval.
Přesto zmíněný mechanismus radikálně proměnil povahu společnosti. Ve městech se začalo uplatňovat dělení dne na pracovní dopoledne, polední volno, pracovní odpoledne a odpočinek. O členění se staralo pravidelné odbíjení zvonu a díky němu dny sestávaly z počitatelných úseků, takže se nově daly rozplánovat.
Umělý a nemoderní
Teprve v 15. století se však objevily ciferníky, díky nimž bylo možné určovat pravidelné časové intervaly. Vznikl tak den s dvaceti čtyřmi hodinami, začínající půlnocí. Podle řeckého astronoma Ptolemaia se hodiny rozdělily na šedesát minut o šedesáti sekundách: Počítaly se stejně, jako bylo zvykem u měření vzdálenosti – tedy s využitím šedesátkové soustavy odvozené z dělení kruhu.
TIP: Jak uvěznit čas? Dlouhá cesta od slunečních k atomovým hodinám
V období reformace pak Lutherova kritika zahálčivého života modlících se mnichů předznamenala konec „církevního času“, který společnost začala vnímat jako umělý a nemoderní. Zatímco venkov se ještě během 19. století dál držel rytmu slunečního svitu, hodiny se staly symbolem pokroku a městského života. Dělení dne na úseky odměřované klášterními modlitbami ustoupilo ve prospěch kupeckého času.
