Pekuliární galaxie NGC 1275 (také známá jako Perseus A nebo Caldwell 24), nacházející se v souhvězdí Persea, představuje pro vědce těžko pochopitelnou záhadu. Není totiž zcela jasné, co ji vlastně drží pohromadě. Jisté je, že vznikla v důsledku kolize nejméně dvou galaxií. Ví se také, že je zdrojem významných rentgenových a radiových emisí. V jejím centru se podle všeho nachází supermasivní černá díra s odhadovanou hmotností okolo 340 milionů Sluncí.
Centrální galaxie je obalena rozsáhlou sítí galaktických trosek a filamentů zářícího plynu, které jsou dlouhé až 20 000 světelných let. Množství plynu obsažené v každém takovém vlákně má hmotnost přibližně milionu Sluncí.
Přítomnost těchto vláken ale představuje pro vědce záhadu, protože jsou mnohem chladnější než okolní mezihvězdné prostředí. Není ani jasné, jak tato vlákna vydržela tak dlouho, ani proč se neohřála, nerozplynula nebo nezbortila za vzniku nových hvězd.
Pozorování ukazují, že tyto struktury, které z galaktického centra pravděpodobně vytlačuje aktivita černé díry, musí pohromadě držet magnetická pole (o síle desetitisíciny magnetického pole Země). Co je jeho zdrojem je ale pro vědce stále tajemstvím.
Během posledních 100 let byly v galaxii NGC 1275 pozorovány 2 supernovy: SN 1968A s magnitudou 15,5 a SN 2005mz s magnitudou 18,2.
