Bylo zakázané ovoce ze Stromu poznání v rajské zahradě skutečně jablko?
Kniha Genesis, první část Starého zákona, nabízí zajímavý botanický problém. Týká se Stromu poznání a jeho zakázaného ovoce. Skutečně si Adam s Evou pochutnali na jablku, nebo okusili něco úplně jiného?
Podle biblické knihy Genesis roste uprostřed rajské zahrady „Strom poznání dobra a zla“. Adam a Eva měli zapovězeno jíst jeho plody, jak ale známo, tak úplně to nevyšlo. Had přesvědčil Evu, aby ochutnala a ta se navíc o svou kořist neváhala podělit s Adamem. Trest za nedodržení božího zákazu byl rychlý – Eva se i s Adamem a s hadem pakovali z Ráje. Samotný „Strom poznání“ bývá dnes nejčastěji vyobrazován jako jabloň, a oním ovocem, které Eva s Adamem měli pozřít, tak muselo být jablko. Odpovídá to ale původní biblické verzi?
Podle rabína Ariho Zivotofskyho, neurovědce izraelské Bar-Ilan University, hebrejská Bible ve skutečnosti neuvádí, o jaký plod se konkrétně jedná. Ve hře je několik možností, ale jablko mezi nimi možná trochu překvapivě není. V knize Genesis je použit hebrejský výraz „peri“, který ovšem znamená obecně „plod“, jak tehdy, tak i v moderní hebrejštině. Jde tedy o „plod ze Stromu poznání“.
Co ve skutečnosti ochutnali Adam s Evou?
Podle Zivotofskyho se v komentářích ke Genesis, tedy v Talmudu, objevují názory, že ve skutečnosti šlo o fíky, a že Stromem poznání tak musel být fíkovník. Tato verze se nabízí, neboť Adam s Evou měli po pozření zakázaného plodu zakrýt svou nahotu právě listy fíkovníku. Další zmiňovanou možností je pšenice, protože hebrejské „chitah“ je podobné hebrejskému výrazu pro hřích „cheit“. Někteří z rabínů jsou ale přesvědčeni, že ve skutečnosti šlo o hrozny révy, případně o plody etrogu, což je hořké ovoce citrusu cedrátu, připomínající velký citron, který má význam v hebrejských obřadech.
TIP: Nová teorie o stvoření Evy vyvolala skandál mezi odborníky i věřícími
Jak se tedy stalo, že se v dnešní době Strom poznání spojujeme s jabloní? Zřejmě podobně, jak tomu bylo i v řadě dalších podivností v biblickém textu. Nejspíš za to může špatný či nepřesný překlad.
Podle Roberta Appelbauma ze švédské University v Uppsale to začalo v roce 382 našeho letopočtu, když papež Damasus I. pověřil Jeronýma, aby přeložil Bibli do latiny. Mimochodem oba byli později prohlášeni za svaté. Jeroným při překladu použil latinský výraz „malum“, což znamená „plod“ a zároveň také „zlo“, což byl asi důvod, proč si Jeroným vybral právě toto slovo. Problém ale je, že to znamená i „jablko“, a tak to celé nejspíš vzniklo.
