Britské ocelové kolosy v lese: Tankový útok u Cambrai 1917 (2)

Masivní tankový útok na severním úseku západní fronty umožnil Britům rychlý průlom nepřátelských linií, členitý terén však postup zastavil. Německá protiofenziva pak slibné výsledky prvních dnů bitvy zmařila

18.09.2020 - Ondřej Kolář



V roce 1917 se zrodil plán hromadného nasazení tanků k soustředěnému úderu na úzkém úseku fronty. Centrem rozsáhlé bojové operace se stalo francouzské město Cambrai, představující klíčový bod pro zásobování německé Siegfriedovy (též Hindenburgovy) linie. Ofenziva začala 20. listopadu 1917 a z počátku se vyvíjela slibně, tanky sice přispěly k úspěšnému průlomu, ale již v prvním dni utrpěly značné ztráty.

Předchozí část: Britské ocelové kolosy v lese: Tankový útok u Cambrai 1917 (1)

V dalších dnech bitvy u Cambrai se Němcům dařilo britský útok ještě více zpomalovat. Jeho razanci brzdil vedle dílčích německých protiútoků také komplikovaný lesnatý terén. Přesto britské velení stále věřilo v úspěch.

Stovky kulometů

Dvaašedesátou divizi, stojící v čele útoku na Bourlon, nechal maršál Douglas Haig (1861–1928) 23. listopadu vystřídat 40. divizí generálmajora Johna Ponsonbyho (1866–1952). Její výpad do Bourlonského lesa začal ráno 23. listopadu s podporou stovky tanků a 430 kulometů. Navzdory impozantní palebné síle však Britové dosáhli jen malých územních zisků. Během tří dnů 40. divize ztratila čtyři tisíce mužů.

Zatímco dohodovým jednotkám docházela lidská síla, Němci naopak stále přisouvali další posily. Hřeben bránila bojová uskupení Gruppe Arras a Gruppe Caudry. Britský tlak vyvrcholil 27. listopadu, kdy se k útočícím silám opět připojila 62. divize. Postup však zhatil německý protiútok. Britské jednotky tak uvázly v intenzivně ostřelovaném Bourlonském lese, na který za jediný den, 28. listopadu, dopadlo 16 000 dělostřeleckých granátů.

Moserův protiútok

Iniciativu nyní převzala německá strana, která v oblasti Cambrai koncentrovala 20 divizí. První úvahy o protiofenzivě se objevily již 23. listopadu, kdy se začínalo zjevně ukazovat, že Britům dochází dech. Jako efektivní nástroj protiútoku se jevila infiltrační taktika, často spojovaná s generálem Oskarem von Hutierem (1857–1934), nicméně vyvinutá již dříve jinými důstojníky. Tento postup nahrazoval klasické útočné vlny menšími rozptýlenými údernými skupinami. Hrot úderu měla tvořit Gruppe Arras pod velením generálporučíka Otto von Mosera (1860–1931), ostříleného veterána srbské a ruské fronty a držitele řádu Pour le Mérite.

TIP: Monstra pod drobnohledem: Jaký byl nejlepší tank Velké války?

Protiofenziva začala 30. listopadu v sedm hodin ráno. Britové akci očekávali, kumulace německých jednotek v nástupním prostoru jim nezůstala utajena. Navzdory britským obranným přípravám však infiltrační taktika slavila úspěch. Němci prorazili soupeřovy přední linie a blížili se k týlovým štábním objektům. Na jižním úseku fronty postoupili dokonce o 13 km. Dva britští velitelé divizí těsně unikli zajetí. Brigádní generál Berkeley Vincent (1871–1963), jinak talentovaný sportovec, musel se zbraní v ruce zastavovat prchající vojáky a organizovat obranu. Po zasypání hlínou a přiotrávení plynem u Arrasu na jaře 1917 tento důstojník již potřetí v jediném roce těsně unikl smrti.

Britové ustupují

Na návrších kolem Bourlonu von Moserovi muži postupovali i s těžkými ztrátami a navzdory intenzivní kulometné palbě. Jedno z britských kulometných družstev v posledním listopadovém dni vypálilo z osmi zbraní neuvěřitelných 70 000 kulek. Britové soustředili veškeré úsilí na udržení strategického hřebene, což ovšem Němcům umožnilo postup na dalších úsecích bojiště. Opakované protiútoky britské gardové divize spolu s příjezdem tanků pomohly udržet frontovou linii do tmy, kdy se německý útok zastavil.

Dokončení: Britské ocelové kolosy v lese: Tankový útok u Cambrai 1917 (3)

Příští dny se nesly ve znamení dílčích střetů. Druhý dech německá protiofenziva chytila až 3. prosince, kdy Němci zatlačili Brity za kanál Saint Quentin. Hlavní význam však mělo obsazení hřebene u Bonavis, které ohrozilo britské pozice na Bourlonu. Maršál Haig proto nařídil částečný ústup. Do 7. prosince se tak v německých rukou opětovně ocitla drtivá většina území ztraceného v prvních dnech bitvy, s výjimkou pozic u Flesquières. V příštích dnech se fronta postupně stabilizovala.


Další články v sekci