Benátky: Italská legenda na vodě

Když se nad Benátkami v pozdním odpoledni nečekaně rozprostře šedá tma, kapitán vaporetta na Canalu Grande přirazí s plavidlem ke břehu. Tyto vodní autobusy křižují benátské kanály v devatenácti linkách. Nyní se štosují u mola, řidiči se dávají do družného hovoru a čekají. Přichází bouře. Hromy a blesky se kolem města na laguně točí jako v barokní tragédii a vše završí prudké krupobití. A pak najednou, zničehonic, živel utichá. Historické dláždění na náměstí Svatého Marka zaplavila voda: Turisté se brodí a dál fotografují, místní jsou na podobné miniaturní pohromy zvyklí. S klidem přijímají, že si příroda čas od času uzurpuje město pro sebe: „Dokud nemusím jet do práce ulicemi na loďce, je to v pohodě,“ shrnuje situaci Sylvia, která žije v centru už desítky let. 

Když město vydechne

Atmosféra podvečerního náměstí Svatého Marka je neopakovatelná. Tisíce turistů se po celém dni stráveném chozením po památkách vrátí k večeři na obrovské výletní lodě, a tak se dá v centru volně dýchat. Idylu italských ulic dokresluje koncert několika kvartet, soutěžících o přízeň publika. Okolní podniky lákají k posezení a zaposlouchání se do temperamentní hudby. 

Nicméně jako v každém historickém srdci města i zde číhají na návštěvníky lákavé pasti. Patří k nim také kavárna Florian, právě na zmíněném náměstí. Uvnitř pocítíte ducha milovníka Casanovy či dramatiků Goldoniho a Goetha. Za kávu tam ovšem dáte i desetinásobek běžné ceny, a ještě si povinně připlatíte za živou hudbu. Jak se podobným nástrahám vyhnout? Stačí se pozorně dívat. 

I na nejrušnějších ulicích se totiž mezi kýčovitými prodejnami suvenýrů ukrývají podniky, kde nemají potřebu závratně zvedat ceny. Jako pravý Ital si to můžete namířit rovnou do kavárny Quadri, jen pár metrů od Caffè Florian. Kdysi tam zákazníky směla obsluhovat první číšnice ve městě. V nenápadném baru si objednejte na stojáka espresso či nešizený Aperol Spritz bez turistické přirážky. Navrch dostanete benátské sušenky, jež k odpolednímu popíjení neodmyslitelně patří.

Za zvuku zvonů a varhan

Na náměstí Svatého Marka stojí rovněž bazilika zasvěcená témuž světci, jejíž interiér na vás zapůsobí především bohatou výzdobou – mozaikovou, malířskou i sochařskou. Rozlehlému náměstí dominuje téměř sto metrů vysoká zvonice, nabízející mimo jiné vyhlídkovou plošinu. K nejvýznamnějším památkám Benátek se řadí monumentální Dóžecí palác, který se nachází hned vedle. Jeho současná podoba se datuje do roku 1424 a vzor stavby je třeba hledat v arabské architektuře.

Kousek cesty po vodě objevíte kostel Santa Maria della Salute, který nechali Benátčané vystavět jako dík Panně Marii za spásu před morovou epidemií. Návštěvu bohatě zdobeného svatostánku je nejlepší si naplánovat na všední den kolem půl čtvrté. Místní varhaník totiž tou dobou hraje pro návštěvníky kostela zdarma. Za malý poplatek pak můžete vstoupit do nenápadné sakristie, jež ovšem ukrývá několik děl slavného renesančního malíře Tiziana.

Kolébka ghetta

Židovská komunita zůstává v Benátkách stále aktivní, i když je menší než kdysi. Ve čtvrti Cannaregio najdete někdejší židovskou část Ghetto Nuovo a právě od ní se odvozuje označení pro vykázanou minoritu města. Ghetto vzniklo v 16. století v místech bývalé slévárny, která stála na ostrově. V 17. století tamní domy – pro Benátky netypicky vysoké, s nízkými stropy a mnoha patry – pojaly přes pět tisíc lidí.

Z pěti synagog jsou vysvěcené dvě: první na letní měsíce, druhá na ty zimní. Synagogy v Benátkách však kvůli nedostatku místa nenajdete jako samostatné budovy. Jedna z nich už není přístupná, jelikož se nachází uprostřed rezidenčního domu, a další se skrývají v patrech členité zástavby. Můžete se však vydat na jejich komentovanou prohlídku, stejně jako navštívit Židovské muzeum. Naskytne se vám pohled na historické interiéry s podlahou zvlněnou léty a s opulentní výzdobou.

Sláva a moc na březích

Největší historické bohatství Benátek představují paláce. Ve městě jich stojí mnoho a každý je jiný. Jejich prostřednictvím můžete nahlédnout do dávných časů a zjistit, jak se v místě kdysi žilo. Z nejluxusnějších spodních pater lze pozorovat hemžení na Canalu Grande, takže si obyvatelé dali opravdu záležet na opulentní výzdobě, jež demonstrovala jejich slávu, moc a bohatství. 

Gotický Ca’ d’Oro má nádherné atrium s mozaikami. V Palazzo Fortuny se celé patro zachovalo tak, jak v něm na přelomu 19. a 20. století přebýval malíř Mariano Fortuny s rodinou, včetně sbírek tradičního ošacení a módních doplňků. Poněkud nudnou expozici domu dramatika Carla Goldoniho zachraňuje půvabné gotické schodiště ve dvoře a Ca’ Rezzonico vás víc než výstavou moderního umění osloví honosnými interiéry, poetickou kavárnou, z níž lze pozorovat projíždějící lodě, a hlavně tichou zahradou, kde si odpočinete od chvátajícího davu. 

TIP: Zázrak zrozený z bažin: Kde se vzaly slavné Benátky?

Mramorový barokní Ca’ Pesaro skrývá v podkroví ojedinělou kolekci historických předmětů z Asie, spatříte tam ovšem i díla malířů Chagalla či Miróa. A v Palazzo Mocenigo navštivte výstavu tradičních parfémů: Kdysi je přivezli obchodníci z orientu a nadchli jimi elegantní benátské dámy, na svou dobu velmi emancipované. Dodnes se luxusní vůně jako mandarinka či santalové dřevo prodávají, ovšem nikoliv levně. Svou nabídkou proslula parfumerie The Merchant of Venice.