Atlantický val: Nepřekonatelná překážka na cestě do Evropy?

Nacistická propaganda vykreslovala Atlantický val jako neprostupnou pevnostní linii. Jaká však byla jeho skutečná bojová hodnota? Představoval pro vyloďující se jednotky vážnou překážku?

07.06.2016 - redakce Válka REVUE



Když v červnu 1940 padla Francie, ovládalo nacistické Německo pobřeží západní Evropy od španělských hranic až po Norsko. Bylo však potřeba tuto dlouhou čáru zabezpečit proti případným pokusům Velké Británie o invazi. Jako nejohroženější se jevila oblast Pas-de-Calais na pobřeží průlivu La Manche, protože Británie odtud byla vzdálena jen 34 kilometrů.

Hitler už 16. července 1940 nařídil vybudovat zde opevněné dělostřelecké baterie a ty se postupně stavěly i v nejdůležitějších přístavech na pobřeží Atlantiku. Když potom Britové podnikli několik nájezdů na norské a francouzské základny ovládané Němci, rozhodlo vrchní velení Wehrmachtu v prosinci 1941 vybudovat podél celého pobřeží okupované Evropy linii železobetonových objektů, jež dostala název Atlantický val.

Hitler pak nařídil, že technické záležitosti opevnění bude mít na starosti Todtova organizace. Konečným cílem bylo vybudovat úctyhodný počet 15 000 pevnostních objektů, které měly přispět k zabezpečení pobřeží západní a severní Evropy vůči útoku z moře.

Výstavba opevnění

Todtova organizace měla vybudovat v jednotlivých oblastech vrchní stavební velitelství, kterým budou podléhat místní služebny, zásobovací jednotky, provozy pro dodávky stavebnin a také služebny Německé pracovní fronty DAF. Stavba nabyla gigantických rozměrů; pracovalo na ní celkem přes 400 000 osob, mezi nimi i řada válečných zajatců a vězňů koncentračních táborů. Není třeba dodávat, že tvrdé pracovní podmínky mnoho nedobrovolných dělníků nepřežilo.

Tempo výstavby bylo velice rychlé a termíny dokončení v mnoha případech stanovil Hitler osobně. V listopadu 1943 provedl inspekci dosud provedených příprav polní maršál Erwin Rommel, který byl na počátku toho měsíce Hitlerem pověřen dohledem nad budováním Atlantického valu a podle jeho koncepce se nyní kromě stavby železobetonových objektů začalo opevňovat i samo pobřeží.

Rostl zde důmyslný systém překážek, mnohé oblasti byly zaminovány a stavěly se také malé permanentní i polní objekty v bezprostřední blízkosti pláží, které měly svou palbou znesnadnit nepřátelské vylodění. Do června 1944 tak jen v samotné Francii spolykala výstavba valu 17 000 000 m3 betonu, 1 200 000 tun oceli a náklady přesáhly 3,7 miliardy říšských marek.

Podoba valu

Atlantický val představoval linii opěrných pěchotních bodů nacházejících se nedaleko pobřeží a vyzbrojených většinou protipěchotními a protitankovými zbraněmi. Jejich úkolem bylo zastavit vyloďující se nepřátelské pěší i mechanizované jednotky.

Největší koncentrace těchto objektů pochopitelně byla v takovém terénu, který se jevil jako nejvhodnější pro invazní operace. Řada z nich vznikla přímo na písčitých plážích Normandie. K zesílení této obranné linie se stavěly mohutnější železobetonové objekty pro dělostřelecké baterie, jejichž palba byla orientována směrem k moři. Ty se budovaly v místech s dobrým přehledem okolního terénu, odkud mohly palbou působit co nejúčinněji. Na zvlášť exponovaných místech se tyto baterie stavěly ve dvou sledech – první přímo na pobřeží a druhý o několik kilometrů dál ve vnitrozemí. 

Opevnění obklopoval systém různých překážek, zátarasů a minových polí. Obzvlášť silně Němci opevnili přístavy Dunkerque, Calais, Boulogne, Le Havre, Cherbourg a další. Dobře totiž věděli, že bez nich by Spojenci nemohli zásobovat vyloděná vojska. Zmíněná města potom dostala statut pevností stejně jako strategicky významné Normanské ostrovy v Lamanšském průlivu, jež patřily Británii, a Němci je okupovali od léta 1940. 

Připravenost k obraně

Objekty valu byly vyzbrojeny všemi možnými typy zbraní, přičemž nacisté využili také kořist ze skladů čs. armády. Je pochopitelné, že z finančních i dalších důvodů nemohl být val ve všech oblastech stejně silný: nejvíce se Němci zaměřili na místa, která se jevila pro invazi jako nejpříhodnější, a nejtěžší opevnění se proto nacházelo právě v okolí Calais.

Dokončení: Atlantický val: Jak vypadalo opevnění na jednotlivých plážích?

Hustota opevnění v dalších částech Francie závisela na přírodních podmínkách a na stupni ohrožení dané oblasti. Solidně byla opevněna ještě Normandie a severní část poloostrova Cotentin, kde se kromě linií opěrných pěchotních bodů nacházely četné pobřežní baterie lehčích a středních ráží. Dál na jih už ovšem byly opevněny především přístavy. Počátkem června 1944 stálo v samotné Normandii 1 643 už dokončených objektů, 79 bylo rozestavěných a u 289 stavba ještě ani nezačala. Na jeden kilometr pláží zde v průměru připadalo 800 zátarasů či překážek a tisíce min.

  • Zdroj textu

    Válka REVUE SPECIÁL: Den D 1944

  • Zdroj fotografií

    Wikimedia


Další články v sekci