Astronomové prozkoumali povrch hvězdy R Doradus v nevídaném detailu

Hvězdy vyrábí energii ve svých jádrech jadernou fúzí. Tato energie se dostává k povrchu hvězdy v obrovských bublinách horkého plynu, které se pak ochlazují a klesají – podobně jako v lávové lampě. Tento pohyb, známý jako konvekce, roznáší těžké prvky vzniklé v jádře, jako je uhlík a dusík, po celé hvězdě. Předpokládá se, že je také zodpovědný za hvězdný vítr, který tyto prvky roznáší do vesmíru, aby se z nich vytvořily nové hvězdy a planety.

Konvekční pohyby nebyly kromě Slunce u žádné jiné hvězdy až doposud podrobně pozorovány. Změnu v tomto směru přineslo až nedávné pozorování dalekohledu ALMA, který v průběhu jednoho měsíce sbíral snímky povrchu hvězdy R Doradus.

Bublající rudý obr

R Doradus je červený obr o průměru zhruba 300 až 350× větším než Slunce, který se nachází asi 180 světelných let od Země v souhvězdí Mečouna. Jeho velikost a blízkost k Zemi z něj činí ideální cíl pro detailní pozorování. Navíc je jeho hmotnost podobná hmotnosti Slunce, což znamená, že R Doradus je pravděpodobně podobný tomu, jak bude naše Slunce vypadat za pět miliard let, až se stane červeným obrem.

„Konvekce vytváří nádhernou granulovitou strukturu,“ vysvětluje Theo Khouri, vědecký pracovník ze švédské Chalmersovy technická univerzita. „Díky dalekohledu ALMA jsme nyní mohli nejen přímo pozorovat tyto granule – 75× větší než Slunce, ale také poprvé změřit, jak rychle se pohybují.“

Zdá se, že granule hvězdy R Doradus se pohybují v měsíčním cyklu, což je rychlejší, než vědci očekávali na základě fungování konvekce uvnitř Slunce. „Zatím neznáme příčinu těchto rozdílů. Zdá se, že konvekce se s přibývajícím věkem hvězdy mění způsobem, kterému zatím nerozumíme,“ doplňuje Wouter Vlemmings, profesor a Khouriho akademický kolega. Podobná pozorování pomáhají vědcům pochopit, jak se chovají hvězdy jako Slunce, když se stanou tak chladnými, velkými a bouřlivými, jako je dnes R Doradus.