Astronomové objevili doposud nejhmotnější dvojici supermasivních černých děr

Prakticky každá větší galaxie má ve svém srdci supermasivní černou díru s hmotností odpovídající milionům nebo miliardám Sluncí. Současně se předpokládá, že při nevyhnutelných kolizích těchto galaxií by mělo docházet i ke splynutí jejich supermasivních černých děr. Vědci sice doposud takovou událost neměli příležitost pozorovat, současná astrofyzika ale podobný scénář považuje za velmi pravděpodobný.

Zatím největší naději v tomto ohledu nabízí nedávný objev z nitra „fosilní galaxie“ B2 0402+379, ve které vědci identifikovali velmi těsnou dvojici supermasivních děr. 

Roger Romani z amerického Stanfordu a jeho kolegové použili archivní data teleskopu Gemini North, který je součástí Observatoře Gemini na Havajských ostrovech, konkrétně spektrografu GMOS (Gemini Multi-Object Spectrograph), k analýze supermasivních černých děr v eliptické galaxii B2 0402+379. Jde o jediný případ, kdy vědci pozorovali dvojici supermasivních děr v takovém rozlišení, že dokázali odlišit oba objekty. Závěry jejich výzkumu zveřejnil odborný časopis Astrophysical Journal.

Rekordní dvojice

Obě identifikované supermasivní černé díry od sebe dělí rekordně krátká vzdálenost – pouhých 24 světelných let. Nejde přitom o žádné střízlíky, podle vědců se jedná o doposud nejhmotnější dvojici supermasivních černých děr, jaké kdy byly pozorovány. Jejich společná hmotnost odpovídá 28 miliardám hmotností Slunce.

Obří velikost ale paradoxně dost možná brání splynutí obou monster – během fúze galaxií obě supermasivní černé díry takřka dokonale vyčistily své okolí od materiálu, díky kterému rostly. Žádná z nich ale během tohoto procesu nezískala natolik dominantní postavení, aby silou své gravitace „přetlačila“ svou sokyni a spojily se v jednu obří supermasivní černou díru. Tato podivná „kosmická remíza“ trvá podle vědců zhruba tři miliardy let, a pokud se nezmění stávající podmínky, je podle astrofyziků dokonce možné, že tato patová situace nikdy neskončí. 

TIP: Trojitá srážka: Když splývají tři supermasivní černé díry zároveň

Výsledky Romaniho týmu jsou nejen cenné pro pochopení mechanismu vzniku dvojic supermasivních černých děr a historie jejich hostitelských galaxií, ale také pro podporu dlouholeté teorie, podle které by hmotnost supermasivních černých děr mohla hrát klíčovou roli v možném zastavení splývání supermasivních černých děr.