Alžírská Djémila: Římská kráska v poušti

Město Djémila se rozprostírá 50 km severovýchodně od Sétifu na severu Alžírska. Pod původním názvem Cuicul či Curculum jej jakožto svou africkou kolonii založili Římané koncem 1. století. V dobách největší slávy představovalo chloubu římské architektury, navíc dokonale adaptovanou na horské prostředí – město se totiž rozprostíralo ve výšce kolem 900 m n. m. 

To, co původně vzniklo jako strohý vojenský tábor, se brzy přerodilo v luxusní metropoli. Vývoj přitom urychlil obrovský trh oblíbený v širokém okolí, takže správci města nakonec rozhodli o stržení hradeb, které nahradily široké třídy. Nejdůležitější stavby vyrostly v průběhu 3. století, přičemž lokalitu výrazně poznamenala také křesťanská éra. Zdejší katedrála a opatství se považují za největší raně křesťanské památky svého druhu. Po pádu Římské říše město postupně chátralo, až zaniklo docela. Teprve roku 1909 započaly archeologické práce, jež nakonec odhalily jednu z největších světových památek římské architektury. 

Oblouky, chrámy, mozaiky 

Na obou koncích historicky nejstarší páteře města tvořené ulicemi Carda Maxima (hlavní ulice) a Decamenus Maximus se nacházely velké brány. V centru se rozprostíral ústřední volný prostor zvaný fórum – uzavřený čtverec obklopený budovami se zásadním významem pro občanský život: šlo zejména o římský chrám (capitolium) na severu, radnici (curia) na východě a občanskou baziliku sloužící jako soudní dvůr a obchodní i společenské centrum na západě. V centru se nacházelo rovněž množství šlechtických domů s přepychovou výzdobou. 

TIP: Harari: Africká Mekka se stala druhým domovem prokletého básníka

V 2. a 3. století se pak Djémila rozšířila směrem k jihu: vyrostl zde vítězný oblouk Caracalla, nové fórum, kostel, divadlo pro tři tisíce lidí a lázně. Po pádu římského impéria obyvatelé město pomalu opouštěli, až v polovině 6. století zaniklo docela. Muslimové, kteří lokalitu později ovládli, jej pojmenovali slovem „djémila“, což v překladu z arabštiny znamená „krásná“.