Alžírsko: V zajetí minulosti

Po osamostatnění Alžírska v roce 1962 získala v zemi největší vliv Fronta národního osvobození (FLN), politická strana, která postavila mimo zákon všechny ostatní politické síly. FLN kladla ve svém programu důraz na budování socialismu alžírského typu, islám a vyhraněný nacionalismus. Nejdůležitějším činitelem ovšem byla alžírská armáda – skutečný držitel moci, pro nějž byla FLN jen politickým pláštěm. Z dominantní role armády, která po čtyři desetiletí od roku 1962 stála v pozadí všech státních převratů proti legitimní moci, vyplývají přetrvávající alžírské problémy.

Krok od vojenské totality?

V roce 1963 byl prezidentem zvolen Ahmed Ben Bella, o dva roky později vystřídaný na základě vojenského převratu plukovníkem Houari Boumedienem. Ten se pustil do budování socialismu cestou konfiskace majetku. Mnoho megalomanských projektů bylo zpočátku bohatě dotováno z příjmů za prodej ropy a zemního plynu, vznikl byrokratický aparát s rozsáhlou korupcí, která pohlcovala značnou část příjmů státu. To zákonitě poznamenalo hospodářskou i politickou situaci. Po smrti Boumediena se v roce 1978 dostal k moci plukovník Chadli Bendjedid, s jehož vedením země dál pokračovala v nastoleném kurzu.

Ke konci 80. let minulého století se množily masové protesty proti vládě jedné strany, což prezidenta Bendjedida donutilo, aby umožnil vstup do politiky i jiným subjektům. Volby byly plánovány na rok 1991 a zdálo se, že obrat k lepšímu se blíží.

Zobrazit na mapě Googlu

Bezhlavý teror občanské války

K náhlému politickému uvolnění bohužel došlo v prostředí rostoucí anarchie. Z toho důvodu nebyla posílena demokracie, ale naopak se zvýšilo extrémistické cítění, které přineslo výrazný nárůst popularity islamistických stran. Proto v červnu 1990 získala Islámské fronta spásy (IFS) v komunálních volbách 55 % hlasů a kontrolu nad více než 70 % místních, okresních a krajských zastupitelstev. V prosinci 1991 dostala IFS v prvním kole parlamentních voleb většinu hlasů a vypadalo to, že ve druhém kole by mohla v parlamentu získat dvoutřetinovou většinu. Tato perspektiva přiměla armádou ovládanou vládu ke zrušení výsledků voleb.

Prezident Bendjedid odstoupil a byl vytvořen Vysoký státní výbor, jenž nahradil rozpuštěný parlament. Tento státní převrat, který zlikvidoval vítěznou stranu parlamentních voleb, byl spouštěcím mechanismem občanské války. Islámští extremisté zpočátku směřovali svoje útoky na vládní představitele a poté na intelektuály a novináře. Ke konci války ovšem útoky postrádaly jakýkoli politický smysl a terčem se stávali obyčejní vesničané. Při těchto střetech padlo v Alžírsku mezi roky 1992 a 2002 až 160 000 lidí.

Klid plný napětí

V dubnu 1999 se stal prezidentem Abdelaziz Bouteflika, od nějž se očekávalo zklidnění bojů a zlepšení ekonomické situace. V dubnu 2004 byl Bouteflika zvolen podruhé 85 % hlasů. Podle ústavy mohl být prezident zvolen maximálně na dvě volební období po pěti letech. Ústava ale byla v listopadu 2008 změněna (nyní není počet prezidentových volebních období nijak omezen) a Bouteflika mohl kandidovat potřetí. 9. dubna 2009 opět vyhrál – tentokrát obdržel 90,2 % hlasů. Příští volby se budou konat v dubnu 2014. Prezident prohlásil, že jeho prioritami jsou řešení dlouholeté krize v berberském regionu Kabylie, osvobození žen z pout přísných rodinných tradic a celonárodní smíření.

Nicméně během předešlých let se Bouteflika přes veškerou snahu nedokázal vypořádat s vlivem armády, a země s demokratickou fasádou tak dodnes zčásti zůstává vojenskou diktaturou. Špatná ekonomická situace se mírně zlepšila, ale míra nezaměstnanosti je stále vysoká. Popularita islamistických stran je pořád velká, ale v posledních letech byla oslabena nesmyslnými teroristickými činy. Naposledy bylo zabito 43 lidí v srpnu 2008 při teroristickém útoku ve městě Issers na severu Alžírska. Politické a sociální napětí ve společnosti nadále přetrvává.