Admirálové padlí za 1. světové války (2): Leberecht Maass a Christopher Cradock
Zatímco počet generálů padlých za Velké války přesáhl dvě stovky, v případě admirálů se jednalo o jednotlivce. Kteří velitelé námořnictva nakonec rozšířili tuto smutnou statistiku?
Nechtěné prvenství patří německému kontradmirálovi Leberechtu Maassovi (1863–1914). V Kaiserliche Marine sloužil nejprve jako kadet a poté jako velitel torpédového člunu, v letech 1906–1908 pak zastával pozici ředitele Námořní akademie a školy v Kielu. Před válkou velel křižníkům Freya i Scharnhorst a také bitevní lodi Weissenburg. Rok před vypuknutím první světové války stanul v hodnosti kontradmirála na kapitánském můstku křižníku Cöln.
Předchozí část: Admirálové padlí za první světové války: Anton Haus a Robert Viren (1)
První oběť
Po mobilizaci byl jmenován do funkce velitele II. průzkumné skupiny v rámci Širokomořského loďstva (Hochseeflotte) s Cölnem jako jeho vlajkovou lodí. Jen pár týdnů po vypuknutí Velké války se odehrála námořní bitva u Helgolandu (28. srpna 1914), během níž německé uskupení zaútočilo na Harwichskou eskadru (Harwich Striking Force) pod velením komodora Reginalda Tyrwhitta složenou ze dvou lehkých křižníků a tří desítek torpédoborců.
Císařští dělostřelci těžce poškodili britský lehký křižník Arethusa, ale kolem oběda na bojiště dorazily další válečné lodě Royal Navy vedené kontradmirálem Davidem Beattym. Německé křižníky Mainz, Ariadne a Maassův Cöln byly v následném boji potopeny a ke dnu s nimi šli také jejich velitelé. Z posledního jmenovaného dokonce přežil jediný muž. V roce 1935 si na padlého kontradmirála vzpomněla Kriegsmarine, která zařadila do služby torpédoborec Z 1 Leberecht Maass.
Porážka Albionu
Od napoleonských válek, kdy Velká Británie utrpěla porážku od Francie v námořní bitvě u Grand Portu (1810) a od USA na jezeře Champlain (1814), muselo Královské námořnictvo čekat dalších sto let na neúspěch. Až 1. listopadu 1914 přineslo celému Albionu šok vítězství německé Východoasijské eskadry křižníků viceadmirála Maximiliana von Spee nad 4. eskadrou Royal Navy kontradmirála Christophera Cradocka (1862–1914) v bitvě u Coronelu.
V samotném střetu měli Němci mírnou převahu v počtu lodí, ale významnou v dělostřeleckém umění svých námořníků. Dva pancéřové a tři lehké křižníky Kaiserliche Marine stanuly proti dvěma obrněným, lehkému a pomocnému křižníku Jeho Veličenstva.
Pokračování: Admirálové padlí za 1. světové války (3): Maximilian von Spee a Victor-Baptistin Senès
Po několika hodinách šly ke dnu královské Monmouth a Good Hope, na jejichž palubách zahynulo 1 700 námořníků včetně Cradocka na vlajkovém Good Hope. Padlý kontradmirál byl shodou náhod nositelem pruského Řádu koruny, jejž mu udělil císař Vilém II. za velení smíšené jednotce během boxerského povstání v Číně (1899–1901).
