Ad astra: Karlovy pokusy o návrat na uherský trůn 1921 (2)

Od roku 1919 žil Karel I. Habsburský ve švýcarském exilu a odtud pokračoval v politických aktivitách. Opakovaně odmítl abdikaci a během roku 1920 navázal kontakt s uherským regentem Miklósem Horthym. Ten se stavěl, přes veškeré své projevy loajality, ke Karlově případnému převzetí moci v Uhrách rezervovaně. O rok později se v utajení vydal přes Francii a Rakousko do Maďarska, aby se s Hortym setkal.

Předchozí část: Ad astra: Karlovy pokusy o návrat na uherský trůn 1921 (1)

Cestou do Budapešti koncem března 1921 zůstával Karel Habsburský  přesvědčený, že jej Horthy očekává. Nebylo tomu tak a panovníkova představa, že mu regent předá moc, vzala během několikahodinového jednání za své. Horthy sice ujišťoval Habsburka o své loajalitě, ale zároveň se ho snažil přesvědčit, že pro předání moci ještě nenastala ta pravá chvíle. Když nepomohla ani zmínka o podpoře francouzského ministerského předsedy Aristide Brianda, dal rozladěný Karel regentovi lhůtu tří týdnů na předání moci a vrátil se do Szombathely. 

V nouzi se pozná charakter

Horthy následně rozkázal Antonu Lehárovi, armádnímu veliteli západního Maďarska, aby odvezl Karla ze země, což však důstojník odmítl, a tak jej regent odvolal a nahradil generálporučíkem Pálem Hegedüsem. Mezitím se informace o Habsburkově pokusu rozkřikly do světa – a to i přes snahu maďarské strany vše ututlat. Francouzský vysoký komisař v Budapešti popřel jakýkoli slib podpory ze strany Francie a tlak na Maďarsko, aby se Karla zbavilo, stále vzrůstal.

Ministr zahraničí Gustáv Gratz měl plné ruce práce, aby uklidnil dohodové mocnosti a zejména následnické státy, které vnímaly případnou restauraci monarchie jako počátek Karlových dalších nároků. Kromě vysvětlování, že Budapešť nemá s nastalou situací nic společného, vyjednal Gratz se Švýcarskem možnost návratu bývalého císaře. Na toho mezitím vzrůstal mezinárodní tlak a 2. dubna oznámil ministru Gratzovi svůj úmysl opustit zemi, což o tři dny později učinil. 

Podruhé a naposledy

Navzdory nepříznivým okolnostem se Habsburk hodlal do Maďarska vrátit. Věděl, že s Horthym nemůže počítat a o svá práva se bude muset přihlásit důrazněji, v čemž ho utvrzovali i jeho příznivci v Uhrách. V této situaci již počítal s použitím vojenské síly k prosazení svých nároků, ale musel jednat rychle. Budapešť v té době vedla spor o území Burgenlandu s Rakouskem a držela na hranicích početné jednotky pod velením Karlova příznivce majora Gyuly Ostenburga-Moravka.

Po vyřešení problému měli být vojáci do konce října 1921 staženi, což by bývalému císaři znemožnilo využít tuto vojenskou sílu k tažení na Budapešť. Karel tentokrát zvolil pro cestu do Maďarska letadlo, přičemž jej doprovázela těhotná manželka Zita. Záminkou pro opuštění Švýcarska se stalo nadcházející desáté výročí jejich svatby 21. října 1921.

Plány se hroutí

Pronajatý stroj Junkers F13 švýcarské letecké společnosti Ad Astra měl císařský pár v tajnosti dostat během několika hodin na uherskou půdu. Na letišti v Dübendorfu poblíž Curychu nastoupili do letadla a po více než čtyřhodinovém letu překonali maďarskou hranici. Místo přistání ale nebylo označeno, protože zpráva o Karlově příletu nedorazila.

Dokončení: Ad astra: Karlovy pokusy o návrat na uherský trůn 1921 (3)

Letadlo dosedlo na náhodně vybraném poli a po zjištění, kde se nalézají, ještě jednou odstartovali a po několika kilometrech přistáli na pozemcích hraběte Józsefa Czirákyho mezi vesnicemi Cirák a Dénesfa. Karlův plán překvapivě a rychle táhnout na Budapešť se začal hroutit. Ukázalo se, že jednotky majora Ostenburga nedostaly k dispozici slíbené vlaky, a tak se je plukovník Anton Lehár, jako nově jmenovaný Karlův armádní velitel, snažil rychle sehnat.