Slavní pětatřicátníci: Bojovali proti Napoleonovi i proti legionářům u Zborova

Historie 35. pluku sahá až do poslední čtvrtiny 17. století, do dob osmanského tažení na Vídeň z roku 1683. Jeho vojáci prošli tažením prince Evžena Savojského (1663–1736), podíleli se na dobývání Bělehradu v roce 1688 a Petrovaradínu v roce 1716.

Od roku 1771 se posádkovým městem jednotky stala Plzeň. Pětatřicátníci vítězně bojovali u Aspern proti Napoleonovým vojskům v roce 1809 a statečně si vedli i během krvavé bitvy proti Francouzům a Sardincům u Solferina v roce 1859.

Do první světové války tento regiment vstoupil nasazením na řece San v Haliči 28. srpna 1914. Až do roku 1917 působila jednotka na východní frontě, byť její menší část sloužila i v Itálii. Po bitvě u Zborova velení tento pluk přesunulo na italskou frontu, kde pro něj také koncem října 1918 u Campomolona válka skončila. V prosinci 1918 v italských legiích působilo jeho číselné dvojče. Oba shodně označené pluky se posléze podílely na obraně mladé republiky proti maďarským vpádům.

Útrapy a ústrky slavného pluku

Tato souběžná existence ale neměla dlouhého trvání a k prvnímu lednu 1920 se oba spojily. V Plzni 35. pěší pluk sídlil až do roku 1939, kdy po obsazení zbytku Československa nacistickou armádou došlo k jeho úplnému zrušení. Útrapy tohoto starobylého útvaru neustaly ani po poválečném znovuobnovení. Nejprve se přestěhoval do Domažlic a roku 1955 dokonce přišel také o své číselné označení. Ke zrušení jednotky došlo roku 1992 v rámci zeštíhlování armády.

Na tradici 35. pluku navázal 21. mechanizovaný prapor z Janovic nad Úhlavou, který v roce 1993 obdržel rozkazem prezidenta republiky čestný název „pětatřicátníci“ a také čestný prapor. Roku 2004 pak útvar definitivně zanikl. K jeho odkazu se dnes hlásí 171. pěší rota Aktivních záloh Armády České republiky.