Bojovníci proti bolševismu: 33. granátnická divize SS Charlemagne

Francouzská divize SS, jež si do názvu přidala jméno středověkého císaře Karla Velikého, sice vznikala až během roku 1944, ale v pátrání po jejím působení je třeba začít již v červnu 1940, kdy Francie utrpěla pokořující porážku.

V okupované zemi se k moci dostali kolaboranti a oficiální rétorika hlásala příklon k nacistickému Německu. Ideový nástroj, který by mohl dosavadní nepřátele spojovat, se však objevil až po útoku na Sovětský svaz. Stal se jím společný boj proti komunismu a hned v červenci 1941 vznikla Francouzská dobrovolnická legie proti bolševismu (LVF).

Bojovníci proti bolševismu

Hitler se však k náboru stavěl skepticky, protože Francouzům nevěřil, a plnou podporu formaci nevyslovil ani hlavní představitel vichistického režimu maršál Pétaine. Sice si vážil toho, že rekruti chtějí pokračovat v budování francouzské válečné tradice, ale na druhou stranu jej představa Francouzů v německých uniformách nadšením příliš nenaplňovala.

Přesto se hlásili rekruti ze svobodné i okupované části Francie a do vznikající jednotky bylo přijato necelých 6 000 mužů. Šlo nejen o otevřené kolaboranty, ale v mnoha případech také o dobrodruhy nebo osoby prchající před závazky či před zákonem. Necelá polovina z nich se nakonec po základním výcviku v táboře Deba v někdejším Polsku zformovala v 638. pěchotní pluk Wehrmachtu.

Pohrobci Napoleonovi

První dva prapory pluku přijely na východní frontu u Moskvy v listopadu 1941, kde jim velení nezapomnělo připomenout bitvu u Borodina, po níž Napoleon v roce 1812 srdce Ruska obsadil. Nasazení Francouzů, které decimoval nepřítel i tuhý mráz, však netrvalo déle než týden, po kterém následovalo jejich stažení. Na jaře 1942 došlo k reorganizaci pluku a k doplnění několika stovkami dalších „bojovníků proti bolševismu“.

Protože se ale Francouzi z LVF v bojových akcích přímo na frontě příliš neosvědčili, byli napříště nasazeni v zázemí v Bělorusku a na Ukrajině, kde strážili transporty vojenského materiálu a bojovali proti partyzánům. K poslednímu bojovému nasazení LVF došlo v Bělorusku v červnu 1944, kdy se asi 600 jejích příslušníků zúčastnilo obranných bojů na řece Bobr.

Francouzi zde zdrželi postup Sovětů o několik dní a zničili několik jejich obrněných vozidel. Tím však činnost legie skončila a v červenci byla na rozkaz Heinricha Himmlera 1944 rozpuštěna. Reichsführer totiž počítal s vybudováním zvláštních jednotek SS pro všechny cizince, již sloužili ve Wehrmachtu. To se mělo týkat i francouzských dobrovolníků, kteří se měli spojit se všemi ostatními Francouzi v německých uniformách.