10× sondy, které změnily Sluneční soustavu: Vega, NEAR a Cassini (2.)

V předchozím díle článku jsme si přibližili mise meziplanetární sondy Voyager 1 a 2, družic Viking 1 a 2, které přistály na Marsu a Věněry 9, která jako první přistála na Venuši.

4. Vega: Vlasatice pěkně zblízka

Sondy Vega zahrnovaly i československou plošinu, jež zajišťovala při průletu kolem Halleyovy komety orientaci na těleso

Dvojice sond Vega se stala největším triumfem sovětské kosmonautiky na poli meziplanetárních letů – a zároveň zřejmě největším úspěchem kosmonautiky československé. Naše země totiž dodala pro pár exemplářů orientovanou plošinu ASP-G, která umožnila sledovat Halleyovu kometu i během průletu kolem tělesa rychlostí 80 km/s. Zajímavé je, že plošina „Made in Czechoslovakia“ směřovala původně do projektu jen jako formální náhradník plošiny sovětské, která však během testů opakovaně selhala, a náš výrobek tak dostal zelenou. 

Sondy Vega odstartovaly v prosinci 1984, kolem Venuše proletěly v červnu 1985 (kromě povrchového přistávacího pouzdra vysadily do její atmosféry i průzkumné balony francouzské výroby) a v březnu 1986 minuly ve vzdálenosti 8 000 a 9 000 km jádro zmíněné komety.

5. NEAR: Premiéra u planetky

Sonda NEAR úspěšně přistála na planetce Eros, odkud ještě několik týdnů vysílala 

„Faster, better, cheaper“ neboli „Rychleji, lépe, levněji“ – tak znělo krédo, které si dal do štítu při nástupu do funkce v roce 1992 nový ředitel americké NASA Daniel Goldin. Zmíněné motto přitom dokázal maximálně prosadit u meziplanetárních sond v souvislosti s veleúspěšným programem Discovery. Premiérová automatická stanice nazvaná NEAR (Near Earth Asteroid Rendezvous) odstartovala v jeho rámci v únoru 1996: šlo přitom o první sondu určenou výhradně k průzkumu planetek – a zároveň první, která se stala umělou družicí některého z těchto těles. Hlavní cíl představovala planetka 433 Eros, nicméně NEAR předtím proletěla i kolem její kolegyně 253 Mathilde.

Kolem planetky Eros kroužila družice od února 2000 po dobu jednoho roku. Misi završil pokus o přistání, ačkoliv k němu zařízení nebylo uzpůsobeno. Pravděpodobnost úspěchu zmíněného manévru odhadovali odborníci zhruba na jedno procento – přesto se vydařil. Sonda dosedla na podstavu, naklonila se a „opřela“ se o konce slunečních baterií. Několik dalších týdnů pak vysílala: celkem předala na Zemi 160 tisíc snímků a získala desetkrát více vědeckých dat, než vědci plánovali.

6. Cassini: Vyhlídková jízda u Saturnu

Cassini pracuje u Saturnu už dvanáct let a díky ní se jedná o nejlépe prozkoumanou obří planetu naší soustavy

Bezkonkurenčně největší žrout peněz z rozpočtu NASA na meziplanetární mise, sonda Cassini, stojí každým rokem zhruba 60 milionů dolarů. Od okamžiku, kdy se v červenci 2004 stala umělou družicí Saturnu, se tak jedná o více než půl miliardy: za stejnou částku by přitom bylo možné postavit docela slušnou novou výzkumnou sondu. Vědci ovšem nelitují, protože Cassini představuje skutečný „kombajn na objevy“, čemuž odpovídají i její technické parametry: při startu v říjnu 1997 dosahovalo zařízení hmotnosti 5 632 kg, z toho 3 132 kg tvořily pohonné látky a 350 kg připadalo na výsadkový modul Huygens. Jen pro představu: sonda zahrnuje 1 630 elektrických prvků, které spojuje 22 tisíc drátů o celkové délce 14 km! 

Cassini měla fungovat do poloviny roku 2008, ale její mise byla opakovaně prodloužena. K největším dosavadním přínosům sondy patří objev gejzírů tryskajících do výše stovek kilometrů na Saturnově měsíci Enceladus (na němž se kromě jiného podařilo pozorovat polární záři), stejně jako nález vody na dalších přirozených satelitech planety. Před příletem Cassini jsme znali devatenáct měsíců zmíněného plynného obra, dnes už je jich šedesát.

Sonda řízeně zanikne v hustých vrstvách Saturnu 15. září 2017: NASA tak chce předejít jejímu možnému dopadu na Titan či jiný měsíc, kde by mohly existovat příhodné podmínky pro život. Panuje totiž obava, že by je vysloužilé zařízení „biologicky znečistilo“.

Pokračování příště