Ikony přírody, které pomalu mizí (1): Ohrožení vládci severu
Globální oteplování, změny klimatu a kácení pralesů zdaleka neohrožují jen člověka, kritické jsou také pro jiné živočišné druhy. Masivní požáry, nemoci či zabírání půdy lidmi – to vše připravuje o prostor i ty nejpopulárnější zástupce fauny
Letos v červnu obletěly svět fotografie vyzáblé lední medvědice. Překonala stovky kilometrů, než se ze svého přirozeného teritoria dostala až do sibiřského průmyslového města Norilsk, kde zřejmě hledala potravu. Podle fotografií a svědectví místních leželo apatické zvíře na norilském předměstí několik hodin. Občas se zvedlo a čichalo kolem, aby zavětřilo jídlo. Lední medvěd se v oblasti objevil po čtyřiceti letech. Náhlá pozornost médií mu zachránila život – úřady jej nechaly odchytit a přemístit do zoologické zahrady.
Loni v únoru přitom ruské souostroví Nová země, ležící v Severním ledovém oceánu, vyhlásilo kvůli masové invazi bílých šelem stav nouze. Začaly se totiž dobývat do domů, a dokonce napadly člověka. Tamní největší osada Belušja Guba ohlásila, že se v okolí vyskytovalo 52 medvědů. Nápory masožravců se od té doby opakují stále častěji. Lidé jsou vyděšení, bojí se vycházet ven a posílat děti do škol, ačkoliv kolem vyrostly ploty a v osadách fungují vojenské hlídky. Medvědi se však přestali bát i výstražné střelby, což komplikuje jejich odhánění. Preventivní střílení je zakázáno právě kvůli jejich nízkým počtům, a strážci tak smějí zvíře usmrtit pouze v krajní nouzi.
Arktický dopad
Podle Světového fondu na ochranu přírody může za narůstající výskyt ledních medvědů v obydlených oblastech změna klimatu. Kvůli globálnímu oteplování se v Arktidě rozpouští mořský led. Majestátní savci se Severním ledovým oceánem pohybují především na krách, odkud také loví potravu – nejčastěji tuleně. V důsledku masivního tání jsou však nuceni čím dál častěji navštěvovat pevninu a hledat žrádlo i tam. Podle NASA se kry zmenšují o 9 % za dekádu a ke konci století už by z nich nemuselo zbýt vůbec nic.
Tající pokrývka má vliv nejen na loviště, ale rovněž na medvědí brlohy. Lední doupě funguje podobně jako eskymácké iglú – izoluje od mrazu a chrání před větrem. Vyšší teplota ovšem úkryty narušuje a otevírá je nepříznivým přírodním vlivům, což je kritické pro mláďata. Malí huňáči se rodí s váhou pouhého půl kilogramu, takže potřebují dobrou ochranu. Ačkoliv první měsíce po porodu matka vůbec nevychází ven, jakmile potomci trochu odrostou, zůstávají sami, zatímco medvědice loví. Riziko, že na ně spadne kus ledu nebo kvůli náhle zhroucenému doupěti umrznou, je v popsaných podmínkách mnohonásobně vyšší.
Černá budoucnost bílých
Tání má na svědomí i další živočišné druhy, například tuleně, jimiž se bílí obři živí. Pokud se tedy celosvětově nesníží emise skleníkových plynů, bude se hladina moří neustále zvyšovat a rychle se měnící povětrnostní podmínky se dotknou i druhé strany planety: Co se děje v Arktidě, nezůstane jen tam. A přestože měl příběh norilské medvědice šťastný konec, prognózy pro její příbuzné tak pozitivně neznějí.
TIP: Lovecké taktiky krále Arktidy: Lední medvěd a jeho kořist
Současná situace je relativně dobrá: 11 z 19 sledovaných populací zůstává stabilních, jedna dokonce mírně roste, ostatní se snižují. Předloňské sčítání provedené v Rusku, kde žijí asi tři tisícovky ledních medvědů, ukázalo, že jich neubývá. Jenže zmenšování lovišť je nevyhnutelné. Na Aljašce se soustředí asi 60 % z globálního počtu bílých šelem a zhruba do roku 2050 jich podle vědců dvě třetiny zmizí. V roce 2085 už tam pak nejspíš nezbude žádná.
Podobný osud čeká 2,5tisícovou populaci v Grónsku, kde se ledová pokrývka ztrácí nejrychleji z celé Arktidy: Loni během pouhých pěti teplých červnových dnů roztálo 55 miliard tun ledu. Na konci století tak možná budeme oblíbené chlupáče obdivovat nanejvýš v zoo.
