Hubble slaví 32 let v kosmu úžasným snímkem „tančících galaxií“

Americká kosmická agentura NASA (ve spolupráci s evropskou ESA) vyslaly Hubbleův vesmírný teleskop do vesmíru před 32 lety – 24. dubna 1990. Původně očekávanou životnost – 15 let tak již překonal více než dvojnásobně. Narozeniny již tradičně připomíná působivý snímek, který „stařík Hubble“ ulovil. Tentokrát jde o snímek skupiny pěti splývajících galaxií, které evokují galaktický tanec.

Galaktická Star Dance

Tato malebná pětice nese označení Hickson Compact Group (HCG) 40 a je součástí katalogu rovné stovky skupin těsně uspořádaných galaxií, který v roce 1982 sestavil Paul Hickson. V tomto případě jde o pět galaxií, které podle všeho postupně splynou do jediné veliké galaxie. Podle astronomů by k tomu mělo dojít zhruba za miliardu let.

Skupina HCG 40 je od nás vzdálená asi 300 milionů světelných let. Pro představu, těchto pět galaxií pozorujeme v prostoru, které odpovídá méně než dvojnásobku průměru disku Mléčné dráhy. Podle týmu Hubbleova teleskopu je výzkum skupin galaxií, jako je HCG 40, velmi přínosný pro studium vzniku a vývoje galaxií.

Uspořádání této skupiny galaxií je pozoruhodné tím, že nejde o součást velké kupy galaxií. Odborníci se zatím neshodnou na tom, jak taková skupina vlastně vznikla a co ovlivňuje její vývoj. Jak uvádí v tiskové zprávě tým Hubbleova teleskopu: „Jedním z možných vysvětlení je, že vytvoření této skupiny galaxií má na svědomí mohutný oblak temné hmoty, v němž se tyto galaxie pohybují. Temná hmota podle vědců může brzdit pohyb galaxií, díky čemuž se galaxie ochotněji navzájem přibližují.“

TIP: 10 nejlepších úlovků Hubbleova vesmírného dalekohledu

Astronomové studovali tuto kompaktní skupinu galaxií nejen ve viditelném světle, ale také v rádiovém a infračerveném spektru a na vlnových délkách rentgenového záření. Téměř každá z galaxií má ve svém jádru kompaktní rádiový zdroj, což by podle vědců mohlo být důkazem přítomnosti supermasivní černé díry. Rentgenová pozorování navíc ukazují, že galaxie gravitačně interagovaly, což dokazuje přítomnost velkého množství horkého plynu mezi nimi. Infračervená pozorování zase odhalují rychlost tvorby nových hvězd.