Hrobky faraonů: Záhada ztracených mumií z egyptského Dér el Bahrí

Údolí králů na západní břehu Nilu patří k nejslavnějším královským pohřebištím Nové říše. Nachází se zde více než šedesát hrobek členů egyptské panovnické rodiny z 18. až 20. dynastie. Když do nich koncem 18. století začali pronikat první Evropané, většinou je čekalo velké zklamání. Místo pohádkového bohatství našli jenom střípky cenností po vykradačích hrobů. Kromě výbavy často chyběly i samotné mumie. Kam se všechny poděly? K rozluštění této záhady přispěla ve druhé polovině 19. století jedna zvědavá koza…

Pohádková jeskyně

Ahmad Abd ar-Rasúl jako obvykle pase kozy v údolí známém jako Dér el Bahrí nedaleko města Luxoru na západním břehu Nilu. V tom zjistí, že mu jedno zvíře chybí. Mekot zaznívá odkudsi z pásu skal, které lemují údolí. Arab zjistí, že koza spadla do jakési hluboké šachty. Nedá se nic dělat, bude za ní muset slézt dolů. Námaha se Ahmadovi mnohonásobně vyplatí. V útrobách jeskyně spatří ve světle pochodní desítky rakví. Vedle nich se vyjímají drobné sošky, starobylé vázy, vzácné látky, ozdoby a prastaré papyry. Našel jsem poklad, uvědomí si pasák koz. Už si představuje, kolik za umělecké předměty, rakve i mumie dostane na trhu se starožitnostmi! A rodinný klan Rasúlových na Ahmadově objevu skutečně vydělá. Bezmála deset let nenápadně prodává drobnosti ze skrýše mumií. V roce 1881 ale vzbudí pozornost Egyptské památkové správy. 

Lupičovo doznání

Ředitel úřadu pro ochranu egyptských památek Francouz Gaston Maspero se mračí. „Co to má znamenat? Na trhu se starožitnostmi v Luxoru se nejprve objevily dosud neznámé předměty z dob vlády faraonů 18. až 20. dynastie a teď dokonce mumie! Někdo musel objevit hrobku. Brugschi, prošetřete to,“ nařídí svému zástupci. Německý archeolog Emile Brugsch s pomocí egyptských spolupracovníků brzy odhalí, že stopa vede k Rasúlovým. Dokonce docílí zatčení jednoho z bratrů. Jenže ten odmítá promluvit. Nakonec policistům nezbude než ho pro nedostatek důkazů propustit. Odnesou si snad novodobí vykradači hrobů své tajemství na věčnost?

Na dveře Egyptské památkové správy ale propuštěný muž brzy zaklepe znovu. „Můžu vás dovést k objevu, o jakém se vám ani nesnilo, pane inspektore. Jenom mi slibte, že se postaráte o to, abych nešel do vězení,“ nakloní se důvěrně k Brugschovi. Egyptologovi zasvítí oči. Konečně se dozví to tajemství! Rád slíbí Rasúlovi, co si přeje, a on ho vzápětí odvede ke skrýši v Dér el Bahrí.

Proč se rozhodl jít s pravdou ven? Po návratu z vazby prý chtěl větší podíl na kořisti. Jeho bratr Ahmad mu ho však odmítl dát. Proto se rozhodl zbytku rodiny pomstít. Jen díky tomu mohl Emile Brugsch na vlastní oči spatřit rakve s mumiemi asi čtyřiceti faraonů či jejich rodinných příslušníků z období Nové říše. Nechybí mezi nimi Amen­hotep I., Thutmose II. či Sethi I. Největší senzací se ovšem stane objevení mumie Ramesse II., který je považován za nejslavnějšího egyptského faraona. Kdo ostatky králů do Dér el Bahrí přenesl?

Přísně tajný přesun

Vraťme se do minulosti. K přísně tajné operaci došlo kolem roku 1000 př. n. l. Navzdory velkému počtu stráží, které hlídají posvátné pohřebiště králů, vykradači hrobů stále drancují příbytky faraonů. V bezpečí nejsou ani mumie samotných vládců, neboť lupiči je neváhají zbavit obinadel, aby se dostali ke šperkům mezi ně vloženým. Thébští kněží se na to už nemohou dívat. Proto jednoho dne pod rouškou noci pověří své sluhy, aby mumie faraonů spolu se skrovným zbytkem jejich pokladů přenesli.

Ostatky panovníků několikrát přemístí, až nakonec skončí ve skrýši Dér el Bahrí. Jedná se o další hrobku, která snad původně sloužila jako poslední místo odpočinku královny Inhapi ze 17. dynastie. Později ji využila rodina thébského velekněze Pinodžema II., jenž svou funkci zastával v 10. století př. n. l. Archeologové se dodnes přou o to, kolik pokladů si ponechali samotní kněží. Egyptologové nicméně konečně stanuli tváří v tvář mnoha slavným faraonům. Přesto někteří stále chyběli. 

Hrobka s překvapením

Roku 1897 se ředitelem Egyptské památkové správy stává francouzský orientalista Victor Loret. Ten o rok později nalezne v Údolí králů hrobku Thutmose II., v níž objeví prázdný sarkofág z načerveno nabarveného pískovce. Mnohem větší překvapení ho čeká v další hrobce, která patřila Amenhotepovi II. V nitru podzemní stavby se mu naskytne pohled jako z hororu. Podle svých slov spatřil v dřevěné bárce ležet „tělo celé zčernalé a odpudivé na pohled. Lebku mrtvého muže lemovaly v řídkých chomáčích dlouhé hnědé vlasy a jeho děsivě stažená tvář byla natočená ke mně, takže to vypadalo, jako by si mě prohlížel.“ Jednalo se o mumii zbavenou obinadel, která snad patřila faraonovi Setnachtovi nebo princi Vebensenuovi. Sotva se Francouz vzpamatuje z děsivého výjevu, pustí se do dalšího průzkumu hrobky.

TIP: Tutanchamonova dýka objevená Carterem má původ ve vesmíru

Ve sloupové síni spatří otevřený sarkofág s mumií. Jedná se o ostatky samotného majitele pohřebního komplexu faraona Amenhotepa II. Ve své době se jedná o jediného egyptského panovníka, jehož mumie se nacházela ve vlastní hrobce! Senzační nálezy však ještě neberou konce. V boční komoře hrobky spatří Loret tři těla zbavená obinadel uložená bok po boku. Ve vedlejší místnosti pak na orientalistu čeká celkem devět zaprášených rakví. Kdo v nich asi odpočívá?

Loret zjistí, že pohřební schrány obsahují ostatky egyptských králů Thutmose IV., Amenhotepa III., Merenptaha, Sethiho II., Siptaha, Ramesse IV., Ramesse V., Ramesse VI. a neznámé ženy. Pochopí, že objevil další skrýš královských mumií!

Zase ti vykradači!

Loret chce objevené ostatky převézt do muzea v Káhiře, avšak Egypťané ho donutí ponechat těla v místě jejich nálezu a hrobku zapečetit. Tento krok ovšem způsobí nenahraditelné škody. Do pohřebního komplexu totiž proniknou novodobí vykradači hrobů. Odtud si odnesou dřevěnou bárku i se zčernalou mumií, ostatky Amenhotepa II. pak zbaví obinadel zřejmě ve snaze dostat se k pokladům. Po stopách vykradačů se roku 1901 vydá tehdejší památkový inspektor a pozdější objevitel slavné Tutanchamonovy hrobky Howard Carter. Z loupeže obviní dva bratry, kteří jsou však nakonec zproštěni obžaloby. Co se stalo s mumií a pohřební loďkou, se zřejmě už nikdo nedozví.