Hrdinové z obleženého Leningradu (3): Dlouhá cesta Williama Lubbecka

William Lubbeck se narodil v sasko-anhaltském Püggenu. V srpnu 1939 byl povolán do Wehrmachtu a zařazen k 13. rotě těžkých zbraní u 58. divize, v jejíchž řadách podstoupil bojový křest při tažení do Francie. Na jaře 1941 se divize ocitla ve svazku skupiny armád Sever, která se připravovala na invazi do SSSR.

Před branami Leninova města

Za mrazivé zimy 1941–1942 se Lubbeck zúčastnil obléhání Leningradu. Před poklidem v zákopu preferoval intenzivní kontakt s nepřítelem a stal se předsunutým pozorovatelem, což znamenalo neustálé střety se sovětskými odstřelovači, léčky partyzánů i přímé útoky rudoarmějců. Poté Lubbecka čekala série těžkých bitev u řeky Volchov, podél koridoru k Demjanské kapse, u Novgorodu nebo v okolí Ladožského jezera.

V září 1943 si vysloužil Železný kříž první třídy a byl odeslán do důstojnické školy v Drážďanech. Na frontu se vrátil koncem léta 1944, kdy už Wehrmacht ustupoval. Lubbeck se ujal velení své původní roty a v jejím čele absolvoval tuhé boje od lotyšské Rigy až po litevský Memel, při nichž se 58. divize střídavě stahovala na západ a přecházela do protiútoků.

Přes Balt do bezpečí

V dubnu 1945 jednotka čerstvě povýšeného kapitána uvázla ve Východním Prusku v dopravní zácpě a téměř celá padla za oběť leteckým úderům. Wilhelm přežil a podařilo se mu nalodit na torpédoborec, který 7. května po mnoha peripetiích doplul do dánského přístavu již ovládaného Brity.

TIP: Hon na sabotéry: Příběh tajemného Povstalce z obklíčeného Leningradu

Následujícího dne se Lubbeck dozvěděl, že válka skončila, a putoval do zajateckého tábora. Po propuštění se protloukal zbídačeným Německem a podařilo se mu dostat na rodinný statek v sovětské zóně. Po šesti letech se raději rozhodl zemi opustit. S rodinou emigroval do Kanady a nakonec se usadil v USA, kde přijal jméno William a sepsal paměti o svých válečných zážitcích pod názvem Před branami Leningradu.