Houževnatý dříč: Německý polopásový Kettenkraftrad našel různé uplatnění

Historie vozidla známého pod názvem Kleines Kettenkraftrad HK 101 či zkráceně Kettenkrad sahá do roku 1938, kdy inženýr Heinrich Kniekapm začal ve spolupráci s firmou NSU Motorenwerke AG vyvíjet pásový tahač určený pro práci v lese.

V červnu 1939 požádal inženýr Kniekapm o patent pro své vozidlo HK 101, a když o pár týdnů později vypukla světová válka, sáhla po zajímavém tahači armáda. Ta zadala výrobu testovací série 70 vozidel, která měla zajišťovat transport minometů, těžkých kulometů, spojařského a dalšího materiálu. Výsledkem se stalo vozítko spojující koncepci motocyklů a polopásových automobilů. K oficiálnímu zavedení stroje pod názvem SdKfz 2 do výzbroje došlo v červnu 1941 a stroj se vyráběl až do konce války a ještě krátce po ní.

Rozličné využití

Vpředu se nacházelo pracoviště řidiče, který určoval směr jízdy pomocí řídítek, a na zádi dvojitá polstrovaná sedačka orientovaná opěradlem k zádům řidiče. Pohon zajišťoval čtyřtaktní zážehový motor Olympia. Na bocích zadní části se nacházely na každé straně jedna 21litrová nádrž na benzin.

TIP: Československé zbraně vyvinuté z německých vzorů: Polopásový obrněný transportér OT-810

Hnací kola pásů byla vpředu a poháněla čtyři pogumovaná pojezdová kola na obou stranách. Vojáci si spolehlivé vozidlo oblíbili – sloužilo nejen na frontě, kde například tahalo lehké kanony, ale také na letištích k tahání letounů či vozíků s bombami. Spojaři je používali k pokládání telefonních linek.