Hollywood v poušti: Marockou vesnici Ait Ben Haddou si zamilovali filmaři
Písečné duny na severu Afriky sice působí nehostinně, ale v místních oázách žijí lidé po tisíce let. Opevněná vesnice Ait Ben Haddou v centrálním Maroku se dokonce stala takovou ikonou, že posloužila coby kulisy pro více než dvacítku filmů
Filmové štáby zamířily do vyprahlé Sahary poprvé v roce 1962, kvůli natáčení populárního Lawrence z Arábie. V dalších letech následovaly mimo jiné kasovní trháky Ježíš Nazaretský, Honba za klenotem Nilu, Mumie či Gladiátor. Přesun na sever Afriky se režisérům vyplatí: Ait Ben Haddou totiž i dnes působí dojmem, že se tam čas zastavil přinejmenším v 17. století – a do stejného období se také datuje vznik tamních domů. Použité stavební techniky jsou přitom ještě starší, inspirované zřejmě původní metodou z 11. století.
Útočiště pro karavany
Zatímco dnes v místě setrvává jen několik posledních rodin žijících z cestovního ruchu, v minulosti šlo o klíčovou zastávku na důležité obchodní trase spojující starověký Súdán s Marrákešem na severu dnešního Maroka. Podél transsaharské cesty určené pro karavany převážející sůl a další zboží vyrůstaly v blízkosti oáz vesnice zvané ksary, charakteristické mohutným opevněním s úhlovými věžemi. Jednalo se především o ochranu před nájezdy nomádů a dalších nepřátelských kmenů, zatímco uvnitř hradeb se rozkládala klasická síť ulic a náměstí.
V Ait Ben Haddou nechybí ani orientální hostinec zvaný karavanseráj, mešita či dva hřbitovy – jeden pro muslimské obyvatele, druhý pro židovské. V horní části osady za hradbami se pak dochovaly rovněž ruiny sýpky a prostoru pro mlácení obilí.
Zapomeňte na cement
Z kopce tyčícího se do nadmořské výšky přes 1 300 metrů se naskýtá panoramatický výhled na celý ksar: V jeho nepravidelném půdorysu se tísní typické domky z vepřovic a dřeva, díky nimž má vesnice rozkládající se na ploše tří hektarů vzácně jednotný vzhled. Nepálené cihly ze směsi hlíny a slámy představovaly od nepaměti cenově nejvýhodnější materiál do podmínek horké pouště. Zároveň však vyžadovaly pravidelnou údržbu, jinak hrozilo, že je poškodí déšť.
TIP: Za velkým pískem Sahary: Zlatá chlouba Maroka je plná života i netradiční kultury
Právě díky použité stavební technologii se Ait Ben Haddou v roce 1987 zařadilo na seznam památek UNESCO. Dnes tam v rámci zachování původního vzhledu platí přísný zákaz stavět z čehokoliv jiného než ze zmíněné hlíny a dřeva. Úřady zamítly dokonce i cement a ani v případě dveří a oken nesmí dřevo nahradit kov: Kontrole uniklo pouze několik železobetonových konstrukcí, které však kryje hliněná omítka. Jde o jeden z výsledků plánu správy z let 2007–2012, na jehož podobě se podílely všechny instituce i osoby, kterých se budoucnost lokality týká – tedy zejména místní obyvatelé.
