Hlavní město světa: Na návštěvě v tureckém Istanbulu

Napoleon Bonaparte údajně kdysi prohlásil, že kdyby na celém světě existovala jen jediná země, Istanbul by se stal jejím hlavním městem. Ke zmíněným slovům ho nejspíš vedla nejen krása turecké metropole, ale také ležérní tempo, jakým žije.

Stačí se na chvíli zastavit a zaposlouchat se do symfonie pouličního ruchu, kterou ostře protínají racci peroucí se o jídlo i svolávání muezzina k modlitbě a podkresluje ji znělka oblíbené telenovely linoucí se ven otevřenými okny. Ve stínu nesčetných památek zkrátka není těžké podlehnout místu, kde se starší muži živí cíděním polobotek, prodejci zmrzliny fušují svými triky do řemesla kejklířům a městské parníky spojují evropský břeh s tím asijským.       

Ušmudlané předměstí 

Ačkoliv se to našinci bude zdát divné, ještě před nějakou dobou nebývalo v Istanbulu běžné, aby měly byty vlastní koupelnu. Dnes už sice panuje jiná situace, ale zvyk navštěvovat lázně hammam přetrval a mnozí se do jejich útrob noří alespoň jednou týdně. Tradiční nabídka má jasný řád: Po dvaceti minutách polévání studenou a horkou vodou v centrální místnosti se položíte na kamennou podestu, kde vám masér odrhne pokožku, pokryje vás mýdlovými bublinkami a poskytne vám masáž celého těla. V případě zájmu si lze připlatit i za nadstandardní procedury, třeba mytí a barvení vlasů či peeling z čerstvě namleté turecké kávy zalité minerálkou.

Popsané péči se můžete oddat například v nenápadných lázních Atik Valide, které se nacházejí v komplexu stejnojmenné mešity uprostřed hustě obydlené čtvrti Üsküdar. Ačkoliv uvnitř najdete několik nápisů v angličtině, až na pár výjimek tam chodí výhradně místní.

Stejné je to pak s celou částí města, jež se teprve přizpůsobuje radikální změně, kterou prodělala za posledních deset let. Z předměstí plného zahalených žen, hladových koček, ušmudlaných obchůdků a stavenišť se totiž vyklubala pulzující součást metropole. Hlavní příčina proměny tkví přitom v trase metra, procházející jako první svého druhu pod průlivem Bospor: Spojuje zmíněný kout Istanbulu s nádražím Sirkeci, kde kdysi končila trasa legendárního Orient-expresu. 

Pozor, jedu!

Nicméně hlavní formu městské dopravy, kterou využívá snad každý, představují sdílené taxíky zvané dolmuş: Trasa těchto minibusů bývá sice přibližná, ale za pár drobných vás řidič doveze zhruba tam, kam potřebujete. Užijete si přitom dobrodružné stoupání do kopců, kdy vozy doslova popadají dech, a také troubení v zatáčkách, jímž se dává najevo, že přijíždíte z protisměru.

Svézt se můžete třeba k moderní mešitě Şakirin, kterou místní považují za skrytý klenot. Údajně jde o uhlíkově nejvíc neutrální sakrální stavbu v zemi, a její interiér navíc jako první v historii navrhla žena: Nahide Büyükkaymakçıová zvolila za hlavní dominantu modlitebny asymetrický lustr připomínající dešťové kapky, prý aby světlo Alláha dopadalo na věřící jako déšť.

Z Üsküdaru se dá po vodě dostat až do Černého moře a rychlé lodě čtvrť propojují s městskou částí Beşiktaş, kde se nachází známý rybí trh a také palác Dolmabahçe. Empírové sídlo sultána mělo v 19. století světu ukazovat Osmanskou říši jako moderně smýšlející velmoc. Také proto se tam přesunulo její správní centrum, dříve sídlící v tradičním paláci Topkapi ve starém městě.  

Okázalý bankrot

Dolmabahçe stojí u vody, v jejíž hladině se měla odrážet velkolepost a vznešenost pompézní architektury – jen na zdobení interiérů prý padlo třicet pět tun ryzího zlata. Není tedy divu, že vybudování paláce notně přispělo k bankrotu země v roce 1876. Turci jej přesto milují a dodnes ho pravidelně navštěvují. Do jeho útrob je láká mimo jiné postel, v níž naposledy vydechl milovaný zakladatel a první prezident Turecké republiky Mustafa Kemal Atatürk. Příchozí se přitom kochají také lustrem z českého skla, který osvětluje hlavní sál.  

Jen o pár set metrů dál stojí v živé čtvrti Ortaköy mešita, u níž vás ohromí snad nejkrásnější nábřežní náměstí metropole. Ve stínu impozantního Bosporského mostu se tam děti v letním parnu chladí skákáním do vody a v okolních bufetech si můžete koupit specialitu, na které si pochutnávají výletníci z širokého okolí: Jde o kumpir, pečenou bramboru plněnou nakládanou zeleninou, kukuřicí i několika druhy majonézy. 

V muzeu nevinnosti 

Pokračovat můžete třeba do čtvrti Karaköy, kde se již brzy otevře více než kilometr dlouhá promenáda, zahrnující i zrekonstruovaná skladiště, budovu historické pošty, nedávno dokončenou galerii moderního umění od italského architekta Renza Piana a také přístaviště výletních lodí Galata Port. Pouhých pár kroků vás pak bude dělit od dalšího skvostu: Tzv. Tünel představuje nejstarší podzemní dráhu v kontinentální Evropě, jejíž trasa navíc měří jen 573 metrů. 

Ve čtvrti Beyoğlu potom vedle výstavných ulic ve francouzském stylu v čele s třídou Istiklal najdete také desítky skvělých kaváren a bufetů, jedinečné muzeum filmu, dílny s ručně šitými botami i se šperky a designovými výrobky současných návrhářů či po strop plné bazary v Çukurcumě. Tam, stranou všeho ruchu, stojí rovněž Muzeum nevinnosti, kterému spolu se stejnojmenným románem vdechl život nositel Nobelovy ceny za literaturu Orhan Pamuk. Zajímavé bude nejen pro ty, kdo knihu četli, ale také pro neznalé, jimž odkryje historii běžného života v tureckém velkoměstě.       

Žít naplno a nahlas 

Na asijský břeh Istanbulu se můžete vrátit parníkem, přičemž minete i nádraží Haydarpaşa. Kdysi z něj vyjížděl Taurus-expres do Bagdádu a také se tam odehrává začátek jednoho z nejproslulejších detektivních románů, Vraždy v Orient-expresu z pera Agathy Christie. Nádražní budova už nějakou dobu prochází rekonstrukcí, práce však pozdržel nález byzantských artefaktů – což při stavění ve městě s tisíciletou historií není nijak neobvyklé.

TIP: Turecký İzmir: Moderní metropole, která vstala z popela

S příchodem večera se promenády lemující Bospor zaplní lidmi. Turci jsou velmi společenští, rádi žijí nahlas a ideálně pod širým nebem. Do pozdních hodin tak korzují, dopřávají si grilované ryby, kukuřici i pečené kaštany ze stánků, poslouchají hudbu, a někdy dokonce i uvolněně tančí…