Hitlerovi těžkotonážní predátoři: Německé těžké stíhače tanků (5)
Němečtí konstruktéři během války přišli s řadou typů stíhačů tanků – vozidel uzpůsobených speciálně k ničení nepřátelských obrněnců. V nejtěžší kategorii se jednalo o stroje Jagdpanther, Jagdtiger, Ferdinand a Nashorn, které prosluly silnou výzbrojí, zároveň ale trpěly řadou nedostatků
První jednotkou, která obdržela Jagdpanthery, se stal oddíl těžkých stíhačů tanků 654, tedy jeden ze dvou praporů původně vyzbrojených ferdinandy. Výroba nových strojů ale dlouho vázla, a když 15. července 1944 obdržel prapor rozkaz přesunout se do Normandie, disponoval pouze osmi novými stroji. I v takto malém počtu ale netrvalo dlouho, než vozidla prokázala svou bojovou hodnotu – 30. července 1944 si Jagdpanthery u Saint-Martin-des-Bois jihovýchodně od Caen připsaly jedenáct zničených britských tanků za cenu ztráty dvou vlastních vozidel.
Předchozí části:
Příliš pozdě, příliš málo
Prapor později obdržel dalších 17 strojů, v srpnu už mu ale zbýval poslední Jagdpanther. Jen velmi málo jich přitom padlo za oběť palbě nepřítele – téměř všechny zničily jejich osádky poté, co stroj zapadl či utrpěl menší poškození, a již nezbyl čas na jeho odtažení. Později se oddíl dočkal dozbrojení na plný stav 45 vozidel, do konce listopadu 1944 ale přišel o více než polovinu z nich. Když se pak 15. dubna zbytky praporu vzdaly Američanům, nedisponovaly už ani jediným stíhačem tanků.
Velmi podobně si vedly i zbylé prapory Jagdpantherů. Německé ofenzivy v Ardenách se jich účastnilo celkem pět, vinou pomalé výroby ale všechny z nich hlásily vážný podstav – například 519. oddíl mohl nasadit pouze devět strojů a prapor 559 dokonce jen pět. Celkem se tak do ofenzivy zapojilo 53 Jagdpantherů, jejího konce se ale dočkala hrstka. Od února 1945 se následně Jagdpanthery přidělovaly různým útvarům po rotách či dokonce jen po jednotlivých vozidel. Příkladem může být tanková instrukční divize s deseti Jagdpanthery, případně těžký tankový oddíl 507, který obdržel trojici těchto stíhačů.
Pokusy s Jagdtigery
Během války vznikly dva návrhy na pozměnění výzbroje Jagdtigerů. V listopadu 1944 továrna Krupp zaslala návrh na přezbrojení vozidel prodlouženou verzí 128mm kanonu PaK 44 s hlavní o délce 66 ráží (cca 8,5 m), jejíž montáž by si vyžádala prodloužení kasematy. V dubnu 1945 pak kvůli nedostatku těchto zbraní přišel návrh na přezbrojení vozidla kanonem PaK 43 ráže 88 mm. Zatímco první návrh zůstal jen na papíře, druhý podle některých zdrojů dospěl až ke čtveřici prototypů.
Stálo to za to?
I v tehdejší zoufalé situaci vozidla podávala dobré výkony; u Edemissenu dokázaly dva Jagdpanthery téměř dvě hodiny zadržovat postup celé americké 5. obrněné divize, než je tlak nepřítele donutil ustoupit. Dva prapory se postavily i Rudé armádě – v lednu 1945 se 26 vozidel ze stavu 560. oddílu účastnilo operace Frühlingserwachen (Jarní probuzení) v Maďarsku. Během pouhých deseti dnů si tankisté praporu připsali zničení 58 sovětských obrněnců, sami ale pozbyli 13 Jagdpantherů.
Sečteno a podtrženo, Jagdpanther se osvědčil jako vysoce efektivní lovec tanků, který ze všech německých těžkých panzerjägerů nabízel nejlepší rovnováhu mezi palebnou silou, mobilitou a ochranou. Bohužel pro Němce ale přišel příliš pozdě, v příliš malých počtech a v příliš nepříznivé situaci na to, aby měl na průběh války výraznější dopad.
TIP: Stíhač tanků Jadgtiger: Nejtěžší obrněné vozidlo v boji
I přes všechny uvedené nevýhody – od nespolehlivosti a nadměrné váhy u některých typů po nedostatečnou produkci či neodpovídající výcvik osádek – měl koncept těžkých stíhačů tanků jistě své opodstatnění. Na mnoha místech západní i východní fronty se ukázalo, že i malé množství těchto silně vyzbrojených a těžce pancéřovaných vozidel je schopno zastavit a eliminovat daleko početnějšího nepřítele. Otázka, zda tyto úspěchy vyvážily obrovské materiální, finanční i lidské prostředky vložené do vývoje a výroby monster typu Jagdtiger ale zůstává otevřená.
