Hitlerovi těžkotonážní predátoři: Německé těžké stíhače tanků (4)
Němečtí konstruktéři během války přišli s řadou typů stíhačů tanků – vozidel uzpůsobených speciálně k ničení nepřátelských obrněnců. V nejtěžší kategorii se jednalo o stroje Jagdpanther, Jagdtiger, Ferdinand a Nashorn, které prosluly silnou výzbrojí, zároveň ale trpěly řadou nedostatků
Velmi podobné problémy jako stíhače tanků ferdinand potkaly také ještě větší a těžší jagdtigery. Kvůli nízkému počtu vyrobených kusů obdržely vozidlo pouze dva útvary: oddíl těžkých stíhačů tanků 653, jehož 1. a 3. rota byly na jagdtigery přezbrojeny v září 1944, a oddíl 512 zformovaný v únoru 1945. První jmenovaný útvar mohl nasadit celkem 24 vozidel, druhý 20.
Oba prapory působily výhradně na západní frontě; 653. prapor stroje poprvé nasadil na sklonku roku 1944 během operace Nordwind, zatímco 512. prapor s jagdtigery vyrazil do boje v březnu 1945 u Remagenu.
Předchozí části:
Slabý motor, nezkušené osádky
V obou případech čelily těžkotonážní stíhače tanků drtivé početní převaze Spojenců a neustálé hrozbě útoků stíhacích bombardérů, zdaleka největším nepřítelem osádek se ale staly jejich stroje samotné. O pohon Jagdtigeru se staral dvanáctiválec Maybach HL 230 o výkonu 515 kW, původně navržený pro bezmála o 20 tun lehčí tank Tiger. Jagdtiger tak představoval silně podmotorovaný stroj, který v terénu dosahoval jen velmi nízké rychlosti. Přetížené pohonné ústrojí trpělo častými poruchami, kdy nejčastěji vypovídala službu převodovka.
Neméně vážný problém představovala i nízká úroveň výcviku osádek. Otto Carius, eso se 150 zničenými tanky na kontě a toho času velitel jedné z rot 512. oddílu, například vzpomíná na incident, kdy se jeden z jeho jagdtigerů utkal s několika americkými tanky Sherman. Ačkoliv Američané nedokázali čelní pancíř stíhače tanků prostřelit, mladý velitel pod palbou ztratil nervy a vydal rozkaz vozidlo otočit ve snaze urychleně ustoupit. Tím ale americkým tankům vystavil slabší boční pancíř a jagdtiger následně vyletěl do povětří.
Úspěšný střelec
Výše uvedené problémy způsobily, že jagdtigery do průběhu bojů zasáhly jen minimálně a kvůli neustálým poruchám nikdy nedošlo k jejich hromadnému nasazení. Výraznějším úspěchem tak je pouze střetnutí z 9. dubna 1945, kdy rota jagdtigerů z 512. oddílu zničila u Iserlohnu 11 amerických tanků a 30 dalších vozidel za cenu ztráty jediného vlastního stroje. Jen pár dní nato prapor kapituloval do rukou Američanů, ještě předtím ale všechna přeživší vozidla znehodnotil.
Osádky 653. oddílu bojovaly až do května 1945, kdy se coby součást skupiny armád Východní marka vzdaly Spojencům u Lince. Ve srovnání s problémovými jagdtigery a ferdinandy si obrněnce Nashorn a Jagdpanther vysloužily pověst efektivních a spolehlivých zbraní. Nashorn byl poprvé nasazen v bitvě u Kurska a hned zkraje potvrdil svou schopnost ničit techniku nepřítele na dlouhé vzdálenosti.
Ideální prostředí
Rozlehlé pláně Sovětského svazu pro nashorny představovaly vynikající terén umožňující naplno využít kvality kanonu PaK 43. Dle jednoho hlášení ze srpna 1943 se například nashornu ze stavu oddílu těžkých stíhačů tanků 655 podařilo vyřadit T-34 na vzdálenost přes 4 000 m. Osádky 519. praporu si zase jen mezi prosincem 1943 a únorem 1944 nárokovaly 290 zničených sovětských tanků při vlastní ztrátě pouhých šesti strojů.
Dokončení: Hitlerovi těžkotonážní predátoři: Německé těžké stíhače tanků (5)
Nashorny 525. oddílu bojovaly i na italském válčišti, tamní terén jim ale příliš nesvědčil a vozidla se nedokázala výrazněji prosadit. Od roku 1944 procházely prapory nashornů postupným přezbrojováním na jagdpanthery, k plnému nahrazení ale nikdy nedošlo a „nosorožci“ se tak ve službě udrželi až do konce války.
