Hierapolis-Pamukkale: Bavlněný hrad a lázně římských císařů
Přírodní i kulturní památka v jednom. To jsou vápencové terasy nazvané Pamukkale, doslova srostlé se zbytky antického města Hierapolis
„Pamukkale“ znamená v překladu bavlněný hrad a vytvořila jej už před čtrnácti tisíci lety teplá minerální voda, ve které se sráží minerály, především uhličitan vápenatý. Vznikl tak oslnivě bílý, pórovitý a křehký travertin, jenž horké prameny přehradil, přičemž se zrodily desítky jezírek a kaskád.
Krása se však Pamukkale stala téměř osudnou. Turečtí podnikatelé vybudovali přímo nad přírodním divem několik hotelů. Vodu pak odvedli z teras do jejich bazénů a Pamukkale začalo rychle šednout a drolit se. Naštěstí snaha o zachování velmi cenné přírodní památky zvítězila nad ekonomickým prospěchem, takže v 90. letech byly hotely zbourány. Dnes se po Pamukkale smí chodit pouze po vyznačených trasách a samozřejmě bez bot.
Proslulé horké prameny
Na náhorní plošině v těsném sousedství vápencových teras nechal ve 2. století př. n. l. král Eumenes II., vládce maloasijského Pergamonu, vystavět město Hierapolis. V době největšího rozkvětu zde žilo sto tisíc lidí a sídlo se záhy proslavilo termálními prameny, do nichž se přijel ohřát dokonce samotný císař Caracalla. Známé lázně ale během staletí několikrát poničilo zemětřesení, až nakonec zůstalo město ve 14. století opuštěné. Dnešní návštěvníky nejvíce zaujme Domitianova brána, nekropole s 1 200 hroby či amfiteátr.
