Hawker Typhoon: Stíhací bombardér, který si piloti příliš neoblíbili
Hawker Typhoon byl po Spitfiru druhým nejrozšířenějším stíhacím typem RAF sloužícím v závěrečné polovině války v Anglii a v severozápadní Evropě
Letouny Typhoon se uplatnily zejména v roli stíhacích bombardérů a důležitý part sehrály během bojů na kontinentě po otevření fronty v Normandii. Zejména užití neřízených raketových střel typhoonům vysloužilo pověst ničitelů tanků, byť ve skutečnosti, kvůli nepřesnosti raket, reálně zničily pouze malý počet německých obrněnců. Velmi úspěšné byly také při útocích pumami na bodové cíle, přičemž piloti často užívali techniku střemhlavého bombardování. Letoun vznikl na základě specifikací F.18/37.
Prototyp vzlétl 24. února 1940. Dodávky sériových Typhoonů Mk.IA začaly v červenci 1941 a posléze vzniklo 3 270 exemplářů. Typhoon měl za sebou velmi obtížný operační start a dlouho se nad jeho kariérou vznášela hrozba zastavení výroby. Službu zprvu komplikovaly potíže s pohonnou jednotkou a s nedostatky v konstrukci draku, které se odrážely na vysokém počtu havárií.
Hawker Typhoon Mk.IB
- Rozpětí: 12,67 m
- Délka: 9,74 m
- Vzletová hmotnost: 5 171 kg
- Max. rychlost: 652 km/h
- Dostup: 10 365 m
- Dolet: 821 km
- Pohonná jednotka: 1× řadový Napier Sabre IIA o 1 626 kW
- Výzbroj: 4× 20mm kanón, 8× neřízená 27kg raketa nebo až 908 kg pum
- Osádka: 1 muž
- Uživatelé: Austrálie, Velká Británie, Kanada, Nový Zéland
Velení stíhacího velitelství také nejdříve přesně nevědělo, co si s tímto typem vlastně počít. Pro stíhačkové boje nad západoevropským bojištěm se příliš nehodil. V malých výškách sice dosahoval velmi dobrých výkonů, ale rychle ztrácel svou hodnotu s přibývajícími metry. Nakonec se typhoon našel v roli stíhacího bombardéru a po vylodění v Normandii sehrál důstojný part při podpoře spojeneckého postupu Francií, Belgií, Nizozemskem i vlastním Německem. Piloti si jej však nikdy skutečně neoblíbili.
