Havaj, ostrovy, zrozené z ohně: Ráj turistů a potápěčů

Přistání na letišti v Honolulu, hlavním městě Havaje, může být pro Evropana šokující. Ačkoliv je říjen a jedenáct hodin večer, je 28 stupňů, vlhkost jako v prádelně a absolutní bezvětří: vzduch je těžký, téměř nedýchatelný. Na jeden z nejméně „turistických“ havajských ostrovů – Kaua´i – to odsud máme půl hodiny letu. Dříve se mezi jednotlivými ostrovy dalo cestovat levnější lodní dopravou, ovšem před pár lety byly všechny námořní spoje zrušeny, kvůli ohrožení korálových útesů. 

Kaua´i je společně se soukromým ostrovem Ni´hau nejzápadnějším ostrovem Havajského souostroví. Od ostrova O´ahu je vzdálen asi sto dvacet kilometrů. Hlavní město Lihu´e se nachází na jihovýchodě ostrova. Na malém letišti nás vítá poněkud vlezlá havajská hudba a všude kolem jsou američtí turisté v kloboucích a havajských šatech s květinovým vzorem. O důvod víc, proč co nejrychleji opustit toto nudné maloměsto a vyrazit do panenské džungle ve vnitrozemí. Korálové útesy a překrásné písečné pláže jsou hlavním lákadlem pro většinu turistů, nás sem však přivedla nádherná příroda tohoto ostrova. Pokud jste viděli film Jurský park či King Kong a vzpomínáte si na ten opuštěný ostrov a úžasnou přírodu, pak víte, jak vypadá Kaua´i. Právě tady se točí mnoho amerických filmů z tropického prostředí.  

První seznámení s Kauaií však není vůbec přívětivě. Na informačním středisku se dozvídáme, že převážná část stezky Kalalau Trail na severozápadě ostrova je na celý měsíc uzavřena - opět se tu natáčí nějaký film. Zjišťujeme navíc, že táboření mimo kempy je na Kauaii zakázáno a plánovaný nocleh v kempu musí být dopředu nahlášen a zaplacen. To je však možné provést jen zde v hlavním městě a nikde jinde, ani přímo v kempu, což je pro nás, stopaře, naprosto nerealizovatelné nařízení. Jsme tedy hned nuceni porušovat předpisy. Ačkoli se o místních lidech říká, že jsou nejmilejší na světě, setkáváme se spíše se zamračenými výrazy. Navíc všude kolem místo exotického ptactva pobíhají  přemnožené slepice, které utekly z chovů po ničivém hurikánu Iniki v září 1992 a nekontrolovatelně se rozšířily. V noci je takové vedro, že se ve stanu nedá vydržet, venku zase nedají člověku vydechnout otravní komáři. Nechápu, jak tomuhle místu někdo může říkat ráj na zemi…

Žhavá historie ostrova

Havajské ostrovy vznikly bouřlivými geologickými procesy, které začaly před miliony let na dně oceánu. Horké magma se valilo na povrch a při chladnutí utvářelo pod hladinou moře rostoucí hory. Současné Havajské ostrovy jsou výsledkem završení těchto procesů. Před nimi existovaly jiné havajské ostrovy jako například Kure, Midway a další, po nichž zůstaly jen atoly. Stejná budoucnost čeká i všechny současné Havajské ostrovy.

Životní cyklus sopečných ostrovů je neúprosný. Miliony let trvá, než vyrostou nad hladinu moře. Další miliony let se se z drsných magmatických rodí takový „ráj na zemi“, jaký dnes známe z Havaje. Čím izolovanější a menší ostrovy jsou, tím déle živočišným a rostlinným druhům trvá jejich kolonizace. Jakmile se však ostrovy dostanou nad hladinu,  začínají na ně zároveň působit destruktivní síly oceánu a povětrnostních podmínek, které trpělivě opracovávají a ohryzávají útesy, až je nakonec ostrov opět pohřben pod hladinou moře a zůstane po něm jen atol – prstenec korálových útesů, které se utvořily na pobřeží ostrova. Každý atol je tak vzpomínkou na jeden sopečný ostrov,  pohřbený pod hladinou oceánu. I když v daleké budoucnosti zaniknou současné havajské ostrovy, vyrostou zase jiné, které se dnes kupí již pouhý kilometr pod hladinou.

První lidé objevili Kaua´i ve čtvrtém či pátém století. Připluli na velkých lodích z ostrovů Markéz. Naštěstí si s sebou přivezli sazenice obilnin, tara, chlebovníku a také prasata, psy a drůbež. Na Havaji v té době ze savců žili jen netopýři a chyběly zde i jakékoliv jedlé plodiny. Rybolov byl zpočátku hlavní obživou kolonistů. Tito lidé postupně na ostrově vytvořili hierarchickou společnost plnou přísných zákazů a tabu, jejichž porušení byla  trestána smrtí. Když 19. ledna 1778 na Kaua´i náhodou přistál britský mořeplavec James Cook a jeho flotila, mysleli si ostrované, že je navštívil sám bůh, jenž vydechuje oheň (dýmka) a vlastní kouzelnou hůl (puška). Na konci 19. století Havaj objevili Američané, v roce 1900 ji ustanovily za své námořní teritorium a 21. srpna 1959 se oficiálně stala 50. státem USA.     

Kaňon Waymea a pobřeží Na Pali

Vnitrozemí ostrova je autem prakticky nepřístupné. Střed ostrova je tvořen hustou džunglí a kráterem sopky Mount Wai´ale´ale (1569 m), jejíž okolí je vůbec nejdeštivějším místem na světě. Na pobřeží Kaua´ie však po celý rok vládne vlídné a slunečné počasí. Zatímco sever je díky severovýchodním pasátům také vlhký a čerstvě zelený, na jihozápadní pobřeží se srážky přes hory téměř nedostanou. Silnice vede jen podél pobřeží. Není však spojená, protože na severozápadě se z oceánu tyčí ohromné, jako břitva ostré špičaté útesy pobřeží Na Pali. To se dá obdivovat pouze z vyhlídek shora, které jsou z části na dvacet kilometrů dlouhé stezce Kalalau Trail, nebo z mořské hladiny, například na kajaku. To je však v tuto roční dobu prakticky vyloučeno. Počátkem října tady začíná zima a severní pobřeží bičuje vlnobití a pasáty. Obecně lze říci, že v zimě je bezpečnější koupání na jihu ostrova a v létě, kdy se větry změní, jsou menší vlny zase na severu.

My se autobusem a stopem přesunujeme na jihozápad a odtud úzkou silnicí do hor nad kaňon řeky Waimey. Při pohledu na jeho dno se tají dech a řidič, který nás nabral do auta, dokonce řadí s úžasem Waimea Canyon před věhlasný Grand Canyon. Ten je sice větší, ale tenhle prý působí daleko velkolepěji.

Celý následující týden objevujeme deštné pralesy Kaua´ie, vyhlídky na útesy Na Pali, o něž se tam dole tříští mohutné zpěněné vlny. Červená hlína ostře kontrastuje se svěže zelenou džunglí a modrým nebem. Konečně si připadáme jako v opravdovém ráji. Není tady zdaleka tak vyprahlo jako na pobřeží, celodenní pochod s krosnami na zádech si často můžeme zpestřit osvěžující koupelí pod vodopády či v teplé tůni. Společnost nám dělají exotičtí tropičtí ptáci. Nad pobřežím zahlédneme majestátní fregatku i nodyho bělostného, na červených květech v džungli zase sají nektar zářivě červení šatovníci šarlatoví. Několikrát v příkrovu džungle narazíme na patnáct centimetrů dlouhou, jedovatou stonožku, po jejímž kousnutí prý neumřete, ale budete si to alespoň přát. Občas nás v buši překvapí divoké prase či koza a po cestě nás neustále osvěžují neznámé divoké plody, především guavy, připomínající špendlíky a chutnající jako velmi sladké hrušky. Celý týden jsme odkázáni jen na divoce rostoucí ovoce, zásoby potravin jsme si neudělali a v horách není kde nakoupit. Nakonec slezeme do rozžhaveného kaňonu Waimea, jenž zezdola působí ještě mnohem impozantněji, a podél stejnojmenné říčky dorazíme zpátky na pobřeží.

Hula tance pro královnu

V horách nad Waimea kaňonem u malého muzea Koke´e Lodge se shodou okolností právě odehrává festival místních tanečních souborů, které své představení věnují samotné havajské královně. Na rozdíl od komerčních tanečních představeních na Havaji je tento festival zdarma a sejdou se tu především místní lidé (viz. Legenda jménem Hula).

Kaua´i je prostě perla tichomoří, kde dobrodružný turista může strávit celý měsíc a neprojde ani polovinu úchvatných turistických tras. Její neprostupné vnitrozemí stále nese plno magických míst, kam lidská noha ještě nevkročila. Nejen přeplněné pláže v hlavním městě Honolulu, ale i Kaua´i je tvář Havaje.