Had z arménských stepí: Nepoznaná zmije jerevanská

„Had, had! Je tady had, rychle sem pojď!“ zakřičeli na mě kamarádi při sestupu ze sopečného pohoří Gegam v Arménii. „Asi je to zmije, rychle!“ Jsem několik desítek metrů vzadu, takže zrychluji, v poklusu shazuji do prašné cesty velký batoh a z brašny na prsou lovím fotoaparát...

Malá detektivní zápletka

Rychle zhodnotím situaci a konstatuji, že po mnoha užovkách konečně vidím v Arménii zmiji. Měním objektiv a klekám do nízké spasené trávy, kde se asi metr od prašné cesty stáčí vedle kamene malá zmije. Zatím netuším, o jaký druh jde, klidně by to mohla být „obyčejná“ zmije obecná (Vipera berus). Snažím se každopádně rychle fotit, na určování bude dost času pak. Had je poměrně nervózní, ale celkem spolupracuje. Jen jednou, když se přiblížím trochu víc, po mě vyjede… 

O pár dní později se probírám doma fotkami. Postupně zavrhuji, že by šlo o zmiji obecnou a několik dní mám za to, že jde o zmiji Darevského (Vipera darevskii). Ta se vyskytuje v Turecku i Arménii, fotografie i biotop se zdají být rovněž shodné. Po konzultaci na herpetologickém fóru ovšem zjišťuji, že tajemnou neznámou je zmije jerevanská (Vipera eriwanensis) – nepříliš známý druh, o němž si sám musím většinu informací dohledávat…

Život v blízkosti lidí 

Zmije jerevanská žije na území severovýchodního Turecka (provincie Kars a Erzerum), Arménie, Ázerbájdžánu a severozápadního Íránu. Běžně je možné ji vidět v nadmořských výškách 1 000–3 000 metrů. Oblíbeným biotopem tohoto druhu je kamenitá horská step s nízkou vegetací. Z vlastní zkušenosti v pohoří Gegam vím, že kamenité horské louky jsou od jara do podzimu extenzivně spásány ovcemi a kozami. Právě díky nim je udržována nízká vegetace, která těmto zmijím evidentně vyhovuje. 

Zmiji však nalezneme i na podhorských políčkách s extenzivně pěstovanými plodinami, kde vyhledává úkryty v zídkách složených nasucho z kamenů okolo políček nebo vystavěných jako ohrady pro dobytek. Ve volné přírodě se často ukrývá pod kameny, v různých jámách a dírách. Nevadí jí ani vlhké stepní louky, místa porostlá keřovou vegetací, či okolí vodních toků. Často se nachází právě v okolí zemědělských usedlostí a na horách blízko pasteveckých jurt, kde nalézá dostatek úkrytů i potravy. 

Člověk se bát nemusí

Během putování po Gegamu jsem se setkával s jakýmsi blíže neurčeným velkým druhem (možná šlo o víc druhů) nelétavého a pomalu se pohybujícího sarančete, které dosahovalo velikosti i 12 centimetrů. To by mohla být oblíbená potrava pro jerevanské zmije. 

Potravou těchto hadů totiž většinou nejsou savci (jako u vzrostlejších druhů), ale větší druhy hmyzu. Zmije ale nepohrdne ani ještěrkami a menšími hlodavci. Díky větší specializaci na hmyz se jedná o málo toxický druh zmije, která není člověku (s výjimkou alergiků) ani větším zvířatům nijak nebezpečná. 

Kromě sarančat byli na stepních lokalitách Gegamu běžní i cvrčci a další hmyz. Ještěrky se na prosluněných sopečných stráních a kamenech vyskytovaly také ve velkém počtu. 

Teplo na kameni, chlad pod ním

Začátek aktivity zmije jerevanské spadá mezi duben až květen a kolem září až října plaz vyhledává místo pro hibernaci. Svou aktivitu mimo zimu přizpůsobuje momentálním klimatickým podmínkám. V jarním a podzimním období se jedná o denního živočicha, který však v letních vedrech přesunuje svou aktivitu do ranních a podvečerních hodin, aby tak zabránil přehřátí organismu. Jako většina exotermních živočichů se i zmije jerevanská při nižších teplotách ráda vyhřívá na kamenech. Naopak během vysokých teplot se v poledne chladí pod kameny (vysoká vegetace v horských oblastech v podstatě neexistuje).

Z přirozených nepřátel mohou zmiji ohrožovat draví ptáci (v pohoří Gegam jsme pravidelně pozorovali orly a další dravce) a různí savci (např. medvědi, vlci, sněžní levharti a manulové). V některých, lidmi častěji navštěvovaných oblastech, mohou ke snižování počtu přispívat i turisté. 

Setkání stále vzácnější

Početnost populace zmije jerevanské je všeobecně nízká, i když na vhodných lokalitách lze prý najít 8 až 10 jedinců na jednom hektaru (takové štěstí jsem ale neměl). Populační stavy se však stále snižují. Podle červeného seznamu IUCN se jedná o zranitelný druh, protože oblasti výskytu tohoto druhu jsou fragmentovaná území často menší než 20 000 m². Navíc i tyto kousky půdy se neustále zmenšují kvůli ubývání stepních habitatů v horách a celkové změně systému zemědělství (hnojení, odvodňování, vysoušení, zintenzivňování zemědělství atd.). Potenciálním nebezpečím je pro zmije také chovaný dobytek, především ovce, kozy, skot a koně (v některých oblastech i prasata) a místně i doprava. 

TIP: Lovecké taktiky zmije útočné: Lákadlo kmitajícího jazyka

Setkání, jako bylo to mé, tak v budoucnu mohou být stále vzácnější. I proto jsem rád, že jsem měl možnost tohoto pozoruhodného hada alespoň na okamžik vidět v jeho přirozeném životním prostředí. Stejně tak mě těší, že se zmije mohla po našem setkání opět volně odplazit do relativně divoké přírody krásných arménských hor.