Gwynne Shotwellová: Raketová kariéra provozní ředitelky a prezidentky SpaceX

Když se Elon Musk při svém nedostatku empatie zachová nevhodně k někomu mimo SpaceX, Gwynne Shotwellová situaci vždy uklidní. Přestože má stejně jako zakladatel společnosti ostrý jazyk a vznětlivou povahu, dokáže na rozdíl od něj přijmout roli smiřovatele sporů. Díky tomu řídí i každodenní chod firmy, a ponechává tak Muskovi volné ruce pro dlouhodobou strategii, návrhy produktů, marketing a motivaci zaměstnanců. Stejně jako všichni ostatní vysoce postavení lidé ve SpaceX je ochotná držet se mimo záře reflektorů a soustředit se na svou práci a cíle společnosti.

Dívčí zápal pro chlapecké věci

Narodila se 23. listopadu 1963 jako Gwynne Rowleyová na předměstí Chicaga, coby druhá ze tří dcer umělkyně a neurochirurga. Byla příkladnou dívkou – slušně vychovaná, vždy upravená a se samými jedničkami. Ačkoliv ve škole neprojevovala výraznější zájem o vědu či technologie, v běžném životě u ní existovalo dost náznaků, že není tak docela jako ostatní děvčata: Sekala doma na zahradě trávu, pomáhala otci namontovat basketbalový koš či postavit plot a sama si opravovala kolo. Odmalička ji zajímaly automobily, a když jednou vyzvídala, jak funguje motor, koupila jí matka knihu podrobně vysvětlující jeho konstrukci i princip. „Po přečtení jsem byla zapálená do motorů, převodovek a diferenciálů,“ podotkla Shotwellová. Na rozdíl od jiných velkých osobností kosmonautiky ji však v dětství nefascinoval vesmír. Na sledování prvního přistání lidí na Měsíci si sice vzpomíná, ale jedním dechem dodává, že ji nijak zvlášť nezajímalo.

Na střední škole si nadále udržovala výborný prospěch, hrála basketbal v univerzitní lize a připojila se k družstvu roztleskávaček. Neměla ovšem konkrétní představu, čím by chtěla být. Naštěstí matka pomohla dceři najít správný směr, když jí ve druhém ročníku řekla, že by se měla stát inženýrkou. Shotwellová pak se smíchem vzpomínala na svou reakci: „A co vlastně inženýrka dělá? Řídí vlaky?“ (anglické „engineer“ znamená i „strojvedoucí“). Matka ji následně vzala na víkendovou konferenci Sdružení inženýrek v Illinoiském technologickém institutu, a právě tam Gwynne spatřila svou vytouženou budoucnost.

Na počátku byl kostýmek

„Byla jsem protivná puberťačka. Na tu konferenci jsem nechtěla. Ale v tamním výboru seděla jedna strojní inženýrka a její přednáška mě fascinovala. Měla vlastní firmu, kde vyvíjela konstrukční materiály šetrné k životnímu prostředí, a také se zajímala o solární energii. Její práce mě uchvátila, ale snad ještě víc mě fascinovaly její šaty,“ svěřila se Shotwellová. „Po přednášce jsem za ní zašla a bavila jsem se s ní o jejím kostýmku – i o její práci. Domů jsem odjížděla rozhodnutá stát se strojní inženýrkou. Myslím, že kdyby nebyla tak perfektně oblečená, nešla bych za ní.“ Na ono sobotní odpoledne Gwynne s odstupem vzpomínala jako na určující moment své kariéry.

Od té doby měla jasný cíl a začala se mnohem víc věnovat fyzice. Po střední škole přesně věděla, kam dál: Podala jedinou přihlášku na Northwestern University – a byla přijata. Na tamní lékařské fakultě učil její otec, ona však zamířila na fakultu strojní, kde později získala bakalářský titul ze strojního inženýrství a následně i magisterský z aplikované matematiky. Tentokrát už ovšem nevynikala prospěchem, patřila spíš k průměru a zejména v laboratorních pracích byla podle vlastních slov „naprosto otřesná“. Postupně se však vypracovala, a nakonec studium ukončila jako nejlepší ve třídě. 

Tahle práce není pro mě

Její první kroky po škole směřovaly do IBM. Pohovor absolvovala 28. ledna 1986 – téhož dne přitom explodoval při startu raketoplán Challenger. Ať už Shotwellovou její potenciální zaměstnavatel nepovažoval za vhodnou kandidátku, nebo byla při interview natolik rozrušená ztrátou sedmi lidských životů v přímém přenosu, zaměstnání u počítačového giganta nezískala. Zkusila to tedy ve svém oblíbeném automobilovém průmyslu a nastoupila do Chrysleru. 

Zpočátku ji nová práce uspokojovala: Absolvovala kurz automechanika a poté se podílela na vývoji motorů. Když pak v oddělení narazila na dva nevyužívané superpočítače Cray, dlouho neváhala a začala na nich provádět numerické analýzy i simulace výkonu ventilů a dalších součástek motoru. Postupně jí ovšem stále víc vadila hromada byrokracie a všemožných omezujících nařízení, včetně toho, kdo smí s čím pracovat. „Jednou jsem vzala do ruky nějaký nástroj a nahlásili mě za porušení pravidel,“ vzpomínala. „Jindy jsem otevřela láhev tekutého dusíku a zase mě nahlásili. Začala jsem si říkat, že moje práce není tím, co jsem od ní očekávala.“ Netrvalo tudíž dlouho a vrátila se na alma mater, aby se vrhla do doktorského studia aplikované matematiky. Ani zpátky na univerzitě však nevydržela dlouho.

Jako ryba ve vodě

Jednoho dne roku 1988 narazila Gwynne v kampusu na starého známého profesora, který nyní pracoval v losangeleské společnosti The Aerospace Corporation. Dotyčný ji pozval do firmy na pohovor, slovo dalo slovo a Shotwellová po pouhých devíti měsících na škole odešla pracovat do aerokosmického průmyslu. The Aerospace Corp. představuje v prvé řadě federální výzkumné středisko, zabývající se vývojem, výzkumem a poradenstvím ve všech oblastech kosmických aplikací – a to pro vládní, vojenské i komerční subjekty. Shotwellová se tam proto cítila jako ryba ve vodě, přičemž pracovala coby inženýrka různých systémů pro kosmické aplikace, ale zastávala také pozici projektové manažerky.

V jednom z projektů měla například vyvinout model, který znázorňuje teplotní fluktuace v nákladovém prostoru raketoplánu a jejich vliv na jednotlivá zařízení různých nákladů. V té době mimo jiné publikovala desítky prací na nejrůznější témata, od konceptuálních návrhů malých družic přes integraci nákladů pro raketoplány až po rizika kosmických lodí vstupujících do atmosféry. S ubíhajícími roky jí ovšem i v Aerospace Corp. začaly vadit určité věci, zejména nesmírně pomalý vývoj svazovaný byrokracií. „Nechápala jsem, jak může vojenská družice vznikat patnáct let. Bylo zjevné, že můj zájem o tu práci pomalu ochabuje,“ svěřila se.

Touha stavět družice

Po deseti letech v oboru se přála posunout dál a na základě získaných zkušeností věděla přesně, co ji baví a na co by se chtěla nejvíc zaměřit. „Z Aerospace jsem odešla, protože jsem toužila stavět družice,“ uvedla. V roce 1998 se proto stala ředitelkou divize kosmických systémů v Microcosm Inc. Zmíněná společnost se zaměřuje na vývoj a inovace různých systémů pro kosmické aplikace, s cílem značně snížit náklady na vesmírné mise, a to zejména pro ozbrojené síly. 

Šlo přesně o ten typ malé a dynamické soukromé firmy, který Shotwellová hledala. „Za dlouhé roky v Aerospace Corporation jsem zjistila, že vládní instituce pracují určitým způsobem, zatímco komerční sektor má ke stejné práci úplně jiný přístup. A tak jsem začala pátrat po příležitostech v soukromé sféře a skončila jsem v téhle malé firmě, kde mi svěřili docela velkou zodpovědnost.“ Její pracovní náplň se přitom v mnoha ohledech vzdálila od klasické inženýrské práce a zahrnovala mnoho povinností obchodního zástupce hledajícího nové zákazníky – což ovšem dokonale sedlo její optimistické a extrovertní povaze. Díky kombinaci svých znalostí, zkušeností, sebedůvěry a přímého jednání si tak vybudovala pověst silné obchodnice. 

Drzost se vyplácí

V roce 2002 se setkala při obědě s bývalým kolegou z Microcosmu Hansem Königsmannem, který přešel do nově vzniklé firmy Space Expoloration Technologies – jako její zaměstnanec číslo čtyři. Nadšeně Shotwellové vyprávěl, jakým způsobem se v čerstvě založené společnosti snaží dosáhnout levnější dopravy do kosmu, a Gwynne souhlasila, že se tam přijde podívat. Vzhledem k hrstce lidí pracujících tou dobou ve SpaceX samozřejmě narazila i na Elona Muska, a když procházela kolem jeho stolu, spontánně pronesla: „Elone, ráda vás poznávám. Fakt byste tady ale potřebovali nějakého obchodního zástupce.“ Netoužila přitom po dané pozici sama, jen chtěla na základě svých zkušeností poskytnout dobrou radu. „Prostě to ze mě vypadlo. Bylo to hrozné a velice neslušné.“ 

Možná neslušné, nebo naopak natolik odvážné, že to Muska zaujalo a ihned začal Gwynne zpovídat. Druhý den jí pak jeho asistentka volala s nabídkou, aby nastoupila jako viceprezidentka oddělení obchodního zastoupení. A tři týdny poté se Shotwellová stala zaměstnankyní SpaceX s pořadovým číslem sedm. Jak později uvedla, průzkum vesmíru tehdy stagnoval. Ji však uchvátily plány firmy probojovat se nekonečnou státní byrokracií, snížit cenu za dopravu nákladu na oběžnou dráhu a provětrat zatuchlý kosmický průmysl. „Od začátku jsem věděla, že pokud to nedokáže SpaceX, tak nikdo. Kdybychom neuspěli, byla jsem ochotná úplně odejít z aerokosmického průmyslu a prodávat nemovitosti nebo tak něco. Naštěstí k tomu nedošlo.“

Doslova nás okouzlila

Po nástupu do SpaceX vkládala Shotwellová veškerou energii do prodejů jejich služby, tedy dopravy nákladů na oběžnou dráhu. Ještě než poprvé vzlétl Falcon 1, dokázala prodat asi deset startů, což bylo naprosto nevídané. Sama po letech zhodnotila, že šlo nejspíš o její největší přínos pro firmu. V roce 2008 se jí pak podařil přímo grandiózní počin. Falcon 1 měl tehdy za sebou již tři neúspěšné starty a SpaceX byla v koncích. Shotwellová se proto i s Muskem vydala do Washingtonu, za tehdejším ředitelem NASA a zároveň bývalým kontraktorem SpaceX Michaelem Griffinem. Jednání se vydařilo a firma získala od kosmické agentury lukrativní smlouvu v hodnotě 1,6 miliardy dolarů na vynášení nákladů na ISS. 

Shotwellová také několik let jednala se společností Iridium, která plánovala obnovu své stárnoucí satelitní konstelace a potřebovala na ni získat půjčku ve výši 1,8 miliardy dolarů. Investory sice nadchla velice nízká cena za start Falconu 9, zároveň je však nanejvýš znepokojovalo, že raketa ještě nikdy neletěla. Pouhých několik dní po její úspěšné premiéře v roce 2010 proto Gwynne zamířila do Paříže, aby po dlouhých pěti letech dotáhla jednání do konce. Investorům Iridia prezentovala schopnosti nosiče, jeho podporu ze strany NASA a pustila jim i video z prvního zdařilého startu. Ředitel firmy Matt Desch s ní poté podepsal smlouvu na vynesení celé druhé generace družic Iridium NEXT ve výši 492 milionů dolarů. „Gwynne nás doslova okouzlila,“ uvedl. Kromě toho Shotwellová v následujících letech vedla jednání o více než 50 startech Falconu 9, čímž své společnosti zajistila zakázky v souhrnné hodnotě přes pět miliard dolarů.

Na vrcholu

V reakci na její úspěchy, pracovní nasazení a vysokou míru kompetence ji Musk v prosinci 2008 povýšil na pozici prezidentky společnosti. Daný post přitom Shotwellová zastává dodnes, a proměnila se tak v druhou nejvýraznější tvář SpaceX. Coby provozní ředitelka má pod sebou prodej, marketing, výrobu, startovní a letové operace, právní záležitosti i finance. Zároveň zajišťuje jednání s NASA a dalšími vládními subjekty, takže firmu reprezentuje v Kapitolu, kde před Kongresem zaujala dokonalou vyvážeností dravosti, obchodní profesionality a hlubokých technických znalostí. Přesto jejím největším potěšením v práci zůstává sledování startů raket. „Nic nepřekoná radost z úspěšné mise“ svěřila se.

V uplynulých letech dosáhla SpaceX dlouhé řady významných prvenství, a přestože ovace směřují k Elonu Muskovi, obří zásluhu si připsala i Shotwellová. Z holčičky zajímající se o motory se stala jedna z nejvlivnějších postav aerokosmického průmyslu a také inspirativní osobnost a vzor nejen pro dívky. Na konci 70. let, kdy to ženy v typicky mužském prostředí neměly vůbec jednoduché, ukázala mladé Gwynne Rowleyové cestu stylově oblečená strojní inženýrka na víkendové konferenci. A ona dnes dělá totéž pro ostatní.