Gusta Fučíková: Strážkyně Fučíkova odkazu a národní vdova
Gusta Fučíková svého muže věrně doprovázela i přesto, že měl celou řadu milenek
„Národní vdova“ Gusta Fučíková se s manželem seznámila v roce 1923 a jejich vztah patrně nejlépe vystihuje charakteristika Ferdinanda Peroutky: „Jak bylo zvykem v té době, říkal, že se ukrývá před policií, když prostě prchal před milenkou, která ho omrzela. Poté se vesměs vracel domů, kde ho čekala Gusta, celoživotní spolubojovnice, ošetřovatelka i přítelkyně v jednom.“ V roce 1938 uzavřela s Fučíkem spíše formální sňatek, motivovaný možností žádat penzijní ústav o příplatek.
Za svědka jim šel Fučíkův přítel Bedřich Reicin, budoucí poválečný funkcionář KSČ a jeden z organizátorů komunistického teroru. Když se sám ocitl před tribunálem, Fučíková ho křivě obvinila z udavačství a kontaktů s gestapem, které vedly k zatčení jejího muže, ale Reicin byl v době Fučíkova zatčení již dávno v sovětském exilu.
Po zatčení manžela putovala do koncentračního tábora v Ravensbrücku a po osvobození se stala jednou z ideologických opor nastupujícího komunistického režimu. Pracovala jako vlivná redaktorka, redigovala sebrané spisy svého manžela a usilovně pracovala na vytvoření obrazu Fučíka jako ideálu komunistických ctností. Řády ověšená zemřela roku 1987.
