Vikingský Gardar: Biskupství na konci světa, na které nedosáhl ani mor
Jedno z nejizolovanějších biskupství Evropy vzniklo v Grónsku. Cesta do vzdálených končin byla tak obtížná, že papež dokonce zprostil arcibiskupy povinnosti konat tamní vizitace
Koncem 10. století zahájil Erik Rudý osídlování Grónska – zločinem. Podle tradice musel totiž usvědčený viking opustit vlast, a přesně to se Erikovi stalo: Za dvojnásobnou vraždu si vysloužil tři roky v exilu. Vydal se tedy z Islandu hledat novou domovinu a skutečně ji objevil. Pojmenoval ji Zelená země a po návratu přesvědčil několik dalších sedláků, aby se do Grónska vydali s ním.
Osadníci s pýchou založili „veliké město“ Gardar – osmnáct srubů obehnaných palisádovou hradbou. Učenec Snorri Sturluson však později vikingům oponoval, že Gardar nemůže být označen za město. Pobouřeným mužům poté vysvětlil, že nemají město, protože nemají biskupa. V roce 1125 tak před norským panovníkem Sigurdem stanulo šest grónských vikingů, kteří jej uznali svým králem, předali mu polárního medvěda – a na oplátku požadovali biskupa.
Nová diecéze
O rok později došlo k ustavení diecéze v Gardaru. Biskup Arnaldur dal vystavět kamenný kostel, u kterého si zřídil domek a kachní farmu. Komunikace se zbytkem světa však byla složitá. Když roku 1230 zemřel biskup Helgi, trvalo devět let, než dorazil jeho nástupce. V roce 1279 pak papež Mikuláš III. raději zprostil arcibiskupa v Trondheimu povinnosti konat v Grónsku vizitace.
Další roli sehrály klimatické změny, protože na počátku 14. století již byla námořní trasa z Islandu do Grónska nesplavná. Izolace ovšem nebyla jen na škodu: Například mor, který roku 1402 vyhladil třetinu populace Islandu, větší ostrov vůbec nezasáhl.
V té době také přestali vikingové odvádět daně v podobě mrožích klů králi a papeži. V roce 1341 dorazil do Grónska Ivar Bardarson, aby nastoupil jako nový biskup a dluh na daních vybral: Zjistil však, že jeho předchůdce – který se ujal funkce o 25 let dřív a o němž neměl žádné zprávy – žije, a musel se tedy vrátit.
Poslední viking Grónska
Po smrti posledního biskupa Alfa roku 1378 zůstalo biskupství neobsazené kvůli papežskému schizmatu. Ztráta církevního spojení znamenala konec písemných zpráv o Grónsku, nikoliv však samotných osadníků. Po objevení Newfoundlandu se většina mužů dala najmout na anglické obchodní lodě a na přelomu 15. a 16. století se zřejmě vikingové hromadně odebrali do Severní Ameriky.
Nicméně neodešli všichni, protože ještě roku 1540 nalezl Jan Greenlander na jednom grónském ostrůvku u rybářské chýše „nedávno zemřelého muže evropského vzezření a šatu“. Mořeplavec John Hall však v roce 1605 spatřil už jen eskymácké komunity.
